V době, kdy jsem sama plnila povinnou školní docházku, tedy za socialismu a komunismu, bylo běžné posílat romské děti do zvláštních škol. I po třiceti letech od sametové revoluce je však diskriminace a segregace romských dětí ve školském vzdělávacím systému stále ožehavé téma, které často skončí až u Evropského soudu. Svědčí to mimo jiné o tom, že přes veškeré snahy všech zúčastněných stran, počínaje MŠMT a konče samotnými pedagogy, není integrace romských žáků do běžných tříd ani zdaleka snadná.

Webinář učíme online 

Nejen romské děti, ale všechny jiné, které přicházejí ze sociálně slabých rodin a potýkají se ať už z jakýchkoli důvodů s obtížnou životní situací, jsou a vždy budou součástí našeho pedagogického světa. Jak postupovat, když se takové dítě v naší třídě objeví? Co můžeme jako pedagogové udělat pro to, aby se romské děti lépe integrovaly mezi ostatní žáky? Co bychom měli vědět o dětech ze sociálně vyloučených lokalit? Odpovědi na tyto otázky můžete nalézt v našem kurzu, který vedla lektorka Veronika Kandelová, sociální pracovnice s mnohaletými zkušenostmi v oblasti práce s romskými dětmi a mládeží.  

Historický kontext 

Pro lepší pochopení toho, jak se problémy sociálního vyloučení odráží v životě romských dětí a především v jejich vzdělávání, lektorka Veronika nejprve stručně nastínila historii Romů v kontextu České republiky. Dozvěděli jsme se například to, odkud se vzalo slovo Rom a proč se Romové během pravidelného sčítání lidu neradi hlásí k romské národnosti. Bylo také potřeba definovat termín sociálně vyloučená lokalita – bylo nám vysvětleno, co je sociální vyloučení, kde se takové lokality nacházejí a jakým problémům lidé žijící v těchto místech nejčastěji čelí.  

Romské dítě ve třídě a co s tím 

Hlavní část webináře byla věnována tomu, jak postupovat, pokud máme problematické romské dítě ve třídě.  Pedagogové by měli v prvé řadě znát a zkoumat pravé příčiny nežádoucího chování. Stává se totiž, že např. pozdní příchody nebo nevypracovaný domácí úkol bývají chápány jako neochota a lajdáctví, ve skutečnosti ale za tím je mnohdy třeba nedostatečná kapacita rodiny. To, jak se problémy romských dětí ve škole projevují a jak je my pedagogové vnímáme, je jedna stránka věci, a ta druhá je, co s tím můžeme z pozice pedagoga dělat. Lektorka zdůraznila především nezbytnost multioborové spolupráce a to, že učitel nikdy sám nemůže takovou situaci zvládnout. Jako zajímavá metoda multioborového řešení obtížné situace dítěte byla uvedena interaktivní případová konference, o co přesně se jedná se dozvíte v našem webináři. Kromě toho byla zmíněna celá řada dalších způsobů řešení, od hmotné a psychologické pomoci, přes doučování až po práci v menších kolektivech, alternativní přístupy ke vzdělávání a větší zapojení osobních asistentů. 

Současná segregace romských dětí 

Pokud jde o řešení přetrvávající segregace romských dětí ve vzdělávání, je podle lektorky Veroniky nezbytné, aby každý, ať už rodič, učitel nebo ředitel školy, začal sám u sebe a reflektoval především své vlastní stereotypy. Současná situace totiž pouze odráží dlouhodobý postoj většinové společnosti k Romům. Ptejme se sami sebe, zda už předem nepřistupujeme k romským dětem jako k těm, se kterými budou problémy, které jsou nepřizpůsobivé a nemají zájem o vzdělávání. Objeví-li se ve třídě pár žáků romské národnosti, rodičové těch zbývajících pošlou své děti do jiných škol a romské děti tak, byť ne cíleně, skončí v oddělených třídách. Jenže jak se pak takto odlišné společenské skupiny mají naučit spolu mluvit a vycházet? 

Radovan Lupták je IT analytik a učitel informatiky a programování na základní škole, zajímá se o IT technologie a své nadšení ochotně sdílí se všemi, které toto téma zajímá. Proč by umělá inteligence měla zajímat i děti? A jak pomoci učitelům vzbudit v dětech zájem o umělou inteligenci? Abychom získali představu, jak dětem AI přiblížit, pozvali jsme Radovana Luptáka jako lektora webináře Umělá inteligence v hodinách informatiky a jsme moc rádi, že se tento webinář povedl, že se našemu zapálenému lektorovi podařilo v několika desítkách minut seznámit posluchače s návodem, jak AI využít a přiblížit dětem nejen na základních školách.   

AI dětem

Lektor nejprve představil velmi zajímavou iniciativu AI dětem. Na stránkách této iniciativy nalezneme mnoho dalších výborných podkladů pro vlastní vzdělávání i do výuky. Další užitečné odkazy a typy k zapojení AI do výuky je možné najít v závěru webináře či v samostatné kapitole kurzu, který byl ze záznamu zpracován. Velmi zajímavé bylo, že pro stanovení cílů kurzu lektor využil Chatbot GTP a česky se ho zeptal, co by si účastníci měli odnést, odpověď získali okamžitě rovněž v našem jazyce včetně vytvoření podkladů pro MindMap. Co všechno Chatbot GTP předpověděl se také dozvíte ze záznamu. Doporučujeme při jeho sledování vše ihned vyzkoušet, je to skvělé. Celý kurz je naplněný praktickými a velmi zajímavými ukázkami k tématům, proč a jak učit děti o AI a jak AI zapojit do výuky. Lektor účastníky provedl metodikou učení, zabýval se Strojovým učením pro děti a celou problematiku představil na praktických ukázkách - propojením aplikace ML4Kids s programovacím prostředím Scratch. 

Budeme rádi za zpětnou vazbu, zda se vám další webinář Učíme nanečisto líbil a zda se vám podařilo ve svých hodinách zapojit AI.  Webinář naleznete tady.

Nenásilná komunikace (z anglického překladu Nonviolent Communication – NVC) je model respektující komunikace, který pomáhá k porozumění a hledání řešení mezi účastníky komunikace. Tato komunikace respektuje potřeby všech zúčastněných stran a pomáhá vytvářet opravdové a vyrovnané vztahy. Nenásilná komunikace učí lidi otevřeně vyjadřovat svoje emoce a potřeby, postarat se o sebe, své hranice a zároveň druhým lidem neubližovat. 

Autor nenásilné komunikace

Autorem nenásilné komunikace je Marshall Bertram Rosenberg – americký psycholog, mediátor a učitel. Vyrůstal v neklidné čtvrti, kde si postupně vytvářel hluboký zájem o alternativní způsoby komunikace, které by se vyhýbaly násilné formě komunikace, kterou dennodenně zažíval. Díky tomuto zájmu vystudoval doktorát z klinické psychologie pod vedením Carla Ransom Rogerse. Životní zkušenosti a studium psychologie a religionistiky ho inspirovaly k rozvíjení metody nenásilné komunikace. Později se věnoval lektorování této metody napříč celým světem a mediátorské a konzultantské činnosti. Jeho nejznámější díla jsou Nenásilná komunikace: Řeč života; Nenásilná komunikace: Co řeknete změní váš svět; Nenásilná komunikace v praxi a Nenásilná komunikace a moc: V institucích, společnosti i rodině. Knihy jsou na trhu k dispozici v českém překladu a jsou doplněny o řadu cvičení a tipů do praxe.

Základní pilíře nenásilné komunikace

Nenásilná komunikace stojí na třech základních pilířích. Jsou jimi kontakt se sebou samým, upřímné sebevyjádření a empatie. Kontakt se sebou samým znamená schopnost zaměřit pozornost na vlastní emoce a potřeby. Zároveň kontakt se sebou zahrnuje kultivování vnitřní svobody v nakládání se svými emocemi a potřebami. Upřímné sebevyjádření znamená schopnost vyjádřit v komunikaci vše podstatné takovým způsobem, který budou ostatní lidé schopni slyšet a chápat. Empatie v tomto modelu vyjadřuje vytváření prostoru pro prožívání druhého člověka tak, aby se cítil slyšen, pochopen a brán vážně. Absolutním základem nenásilné komunikace je znalost základních potřeb, které jsou všem lidem vlastní, a snaha pochopit interakce mezi lidmi. Každý člověk má specifické vyjadřování svých potřeb, které se do komunikace promítá na vztahové rovině. Nenásilná komunikace učí člověka srozumitelnému vyjádření se tak, aby druzí skutečně pochopili, co potřebuje. Bez srovnání, hodnocení, moralizování a s vědomím vlastní odpovědnosti.

Webinář Nenásilná komunikace pro život

Jaké chyby v komunikaci máme naučené? Co způsobuje vnitřní kritik a jak se prakticky naučit zacházet s vlastními emocemi? Jak se tyto oblasti vlastně promítají do komunikace? Na to odpoví první díl semináře Nenásilná komunikace pro život. Seminář vede lektorka a koučka Nela Mátlová, která celoživotně pracuje s lidmi všech věkových kategorií. Zkušenosti má jako sociální pracovnice, lektorka rozvojových školení pro firmy, chůvy v dětských skupinách a sociální pracovníky. Věnuje se koučování s terapeutickým přesahem a meditaci. Lektorka učí lidi hledat hloubku a odpovědnost za svůj život pomocí práce s emocemi a vyjadřování vlastních potřeb, které se promítají do naší vzájemné komunikace. Na webináři se dozvíte, co je příčinami toho, že se lidé vyjadřují nesrozumitelně a neříkají, co říct ve skutečnosti chtějí. Uvědomíte si, co sami můžete dělat jinak, aby se vám lépe komunikovalo s partnery, děti, rodiči, klienty, s kolegy a dalšími. 

Slovo krize je pro naši dobu příznačné a stalo se nedílnou součástí každodenních novinových článků a projevů rozhlasových a televizních hlasatelů. Zdá se, že krize stíhá krizi, nestihneme se s jednou pořádně vypořádat a už je tady další – covidová pandemie, válka na Ukrajině, rostoucí inflace, energetická krize, klimatická krize, zemětřesení v Turecku. Krize většího nebo menšího charakteru potká v průběhu našeho života každého z nás. Co se ale liší od jedince k jedinci je to, jak se s takovou obtížnou životní situací dokážeme vyrovnat. V našem webináři nazvaném Krize, jak vzniká a jak s ní pracovat jsme dostali přehledný návod, jak na to.

Krize jako ohrožení nebo příležitost

Neúspěchu, ztrátě něčeho nebo někoho, náhlým nečekaným změnám či nemocem se v životě nelze vyhnout. Ne nadarmo se ale říká: „Co tě nezabije, to tě posílí“. Každá obtížná situace, ve které se v průběhu života ocitáme, je totiž skvělou příležitostí něco změnit nebo se posunout někam dál. Krize bývá často bodem zlomu, předělem, kdy poté, co pomine, už nic nemusí být jako dřív. Například období pandemie Covidu-19 sice přineslo obrovské ztráty na životech a ohrožení lidské populace na celém světě, zároveň ale vedlo ke zrychlené digitalizaci a využívání nových technologií v mnoha odvětvích nebo umožnilo mnohým zaměstnancům práci z domova.

Jak a proč krize vzniká a co s tím

V našem webináři jsme se od lektora Michala Knihy dozvěděli, jaké mohou být příčiny vzniku krize, jak se krize projevuje v našem těle a jak s krizí pracovat, abychom ji úspěšně zvládli a vyšli z ní posílení. Lektor pracuje s modelem Tělo – Mysl – Emoce, tedy se třemi složkami, které na krizovou situaci nějak reagují. Ocitne-li se jedinec v krizi, jedna, dvě, nebo také všechny tyto složky přestávají fungovat nebo fungují v omezeném režimu a člověk se dostává do nepohody. Cílem práce s krizí potom je dosáhnout toho, že se tyto složky opět rozpohybují a dostanou do rovnováhy. Lektor Michal prošel všechny tři složky jednu po druhé a detailně se věnoval tomu, jaké projevy v této příslušné modalitě krize má a co se s tím dá dělat. Ve webináři jsme se také seznámili s některými obecnými zásadami pro práci s krizí a jak být nápomocen a čemu se vyhnout, pokud někdo v našem okolí krizí prochází.

„Krize“ ve školním prostředí

V poslední části webináře měli účastníci již tradičně prostor pro dotazy, které přesunuly pojem krize do školního prostředí. Zazněly dotazy na téma, co všechno je krize ze školního pohledu, kde je hranice mezi krizí krátkodobou a dlouhodobou, je-li možné se na krizi nějak připravit, či co se stane, pokud krize není dobře odžitá a zpracovaná. Jak lektor na dotazy odpověděl, se už podívejte sami do naší videotéky zde. 

Představte si barevné plastové trubky, které jsou stále oblíbenější mezi hudebními nadšenci a učiteli po celém světě. Tyto trubky nevypadají na první pohled jako nic zvláštního, ale mají skrytý potenciál a nabízejí zábavu pro všechny věkové skupiny. Ano, mluvíme o Boomwhackers!

O nástroji Boomwhackers

Boomwhackers jsou tvořeny z PVC trubek různých délek a každá trubka vydává jiný tón. Na tyto nástroje lze hrát jak samostatně, tak i v rámci skupiny. Hraní ve skupině vyžaduje spolupráci a koncentraci, což jsou schopnosti, které jsou důležité nejen v hudbě, ale i v každodenním životě. Největší předností Boomwhackers je to, že jsou snadno ovladatelné a nevyžadují žádné předchozí hudební zkušenosti. Navíc se jedná o skvělý způsob, jak rozvíjet rytmus a sluch.  

Jak začít s Boomwhackers 

Než začneme s Boomwhackers hrát ve třídě, je potřeba, abychom si stanovili jasná pravidla. Vyvarujeme se tak neustálému napomínání a nadměrnému hluku. Například, když zvedneme ruku s Boomwhackerem, všichni mlčí. Nesmíme zapomenout také na pravidla, která chrání tento nástroj (nebouchat o ostré hrany). Na Boomwhackers můžeme hrát paličkou, rukou, o zem, o lavici či pomocí oktavátoru. Na úvod je vhodné zahrát si jednoduchou hru, jako je například hra na rytmickou ozvěnu či hlučná pošta, kdy vrstvíme další rytmické vzkazy.  

Výukové materiály 

Ke grafickému zobrazení můžeme využít aplikaci Music Lab (Song Maker). Děti mohou pomocí této aplikace hrát podle barev a vytvářet si vlastní melodie. Hrát můžeme pomocí tabulky s akordy. Inspiraci lze najít také na YouTube. Můžeme tak ve výuce využít například kanál Musication, který dětem ukazuje, kdy a na jaký Boomwhacker mají hrát.   

Pokud vás Boomwhackers nadchly, neváhejte si pustit záznam webináře s lektorem Jakubem Kacarem. Lektor nejprve nastíní, co jsou to nástroje Boomwhackers a jak s nimi začít. Poté představí jednoduché hry na úvod a pomocné aplikace, které lze využít pro tvorbu materiálů. Zmíní také YouTube jako zdroj inspirace pro využití Boomwhackers v hudební výchově. Na závěr představí základy komunikace během nácviku a dojde i na doplňující dotazy od účastníků webináře. 

Hudební výchova je oblast pedagogiky, která se prolíná vzděláváním jedince od mateřské až po střední školu. Jedná se zároveň o oblast, která oproti ostatním školním předmětům nedostává velký prostor a bývá často opomíjena. Proč je hudební výchova důležitá? A kde ji lze v běžném životě uplatnit? Na to se podíváme v dnešním článku.

Rámcový vzdělávací plán ZŠ

Pokud se podíváme do RVP ZŠ zjistíme, že mezi základní očekávané výstupy žáků prvního stupně základních škol patří: dovednost zpívat v jednohlase; rytmizace a melodizace jednoduchých textů; schopnost využít jednoduché hudební nástroje; schopnost reakce pohybem na znějící hudbu, její dynamiku a melodii; schopnost rozpoznání některých hudebních nástrojů a kvality tónů a výrazných tempových a dynamických změn. K tomuto výstupu může pedagog využít různých postupů skrze aktivity v hodinách hudební výchovy. Pro nezasvěcené to může znít jako zatěžování dětí ve škole požadavky navíc, které nakonec v životě ani nevyužijí. Pojďme se ale podívat na to, proč má ve skutečnosti hudební výchova v RVP své místo.

Proč je hudební výchova důležitá

Během povinné školní docházky by mělo dítě získat všeobecný rozhled a k tomuto všeobecnému rozhledu patří také rozhled v oblasti hudební. Dítě by se mělo naučit nejen rytmické, pohybové, poslechové a pěvecké dovednosti, ale také získat povědomí jak o světových, tak i českých hudebních autorech. Možná nyní čtenáře opět napadá proč. Mezi řádky se totiž skrývá následující:

• V hudební výchově se žák může naučit mimo uvedené také reprodukovat rytmus a melodii a během toho může zjistit, zda by ho hra na nějaký hudební nástroj bavila.

• Dítě skrze hudební výchovu objevuje, jaká hudba se mu líbí a jak hudbu může využívat ve svém volném čase.

• V hudební výchově se dítě naučí, kam se vydat za kulturou a jak zajímavé akce vyhledávat.

• Dítě se také učí spolupráci ve třídě nebo v hudební skupině, což může posílit třídní kolektiv.

• Žáci se skrze hudební aktivity učí vystupovat před publikem.

• Dále se mohou učit pohybové nebo taneční kroky a tance. To využijí jak v tanečních, tak v dospělosti na společenských akcích.

• Mimo výsledný tanec si ale musí zapamatovat sekvenci kroků a zopakovat je – to je vedle plánování důležitou součástí chování a jeho regulace.

• Důležitou dovedností, kterou se každý v hudebce učí, je také práce se svým hlasem – tedy jak správně dýchat, artikulovat a intonovat.

Není toho málo, co na první pohled může být mezi řádky RVP skryto. Vedle pěveckých a poslechových dovedností však žáci mohou získat další dovednosti, které využijí nejen v ostatních školních předmětech, ale hlavně později v běžném a pracovním životě.

Webinář Nebojme se hudebky

Na některých školách mohou být hodiny hudební výchovy pojímány jako zábava a odpočinek, na jiných zase bohužel jako “nutné zlo”. Jak hudební výchovu učit zábavně? Zajímá vás konkrétní ukázka, jak to může s hudební výchovou vypadat na vaší škole? Jak můžete své žáky hudebně rozvíjet i v jiných předmětech a proč je vhodné některá rytmická cvičení zapojovat do ostatních předmětů? Webinář Nebojme se hudebky odpoví na všechny tyto otázky. Lektor vás všemi těmito tématy provede zážitkovou formou a dostanete konkrétní náměty, kterými můžete rozvíjet vokální, instrumentální a pohybové dovednosti vašich žáků. Kurz je vhodný pro učitele vyučující hudební výchovu na I. stupni ZŠ, kteří hledají náměty do výuky a chtějí svou výuku zatraktivnit.

Emoce - všichni je máme a jsou součástí našeho prožívání. Vznikly evolučně a nelze se od nich oddělit. Všichni je známe, ale ne vždy je umíme efektivně popsat, zpracovávat a usměrňovat. Pro děti a dospívající je velmi důležité mít prostor pro emoční vyjádření. Určité části jejich mozku však nejsou vyvinuty natolik, aby emoce dokázali vždy účinně regulovat sami. Někdy proto potřebují naši pomoc, aby emoce dokázali adaptivně zpracovat. Práce s emocemi je důležitá pro každého dospělého nejen z toho důvodu, aby jimi dokázal provést děti a dospívající, ale hlavně proto, že souvisí s uspokojováním našich potřeb, ovlivňují naše vztahy, řešení problémů a naše rozhodnutí.   

Základní emoce

Psychologie emocí popisuje sedm základních emocí. Jsou jimi strach, smutek, radost, hněv, znechucení, překvapení a důvěra. Tyto emoce lze podle dosavadních výzkumů u lidí spatřit nezávisle na kultuře jedince a bývají snadno rozpoznatelné podle výrazu ve tváři. Současné poznání nerozděluje emoce na dobré a špatné, ale zaměřuje se na subjektivní prožitek jedince a rozděluje je na příjemné a nepříjemné. Všechny emoce jsou v našem životě potřeba. Všechny nám mají přinášet informace.

Základní složky emocí

Emoce mají fyziologickou, behaviorální a kognitivní komponentu. Fyziologickou komponentou se myslí fyzické projevy těla jako je změna dechu, zvýšení tepu, tlaku, zvýšení potivosti, trávicí změny apod. V moderním výzkumu je tato složka přístroji měřitelná pomocí EKG, EEG a pozitronovou emisní tomografií (PET). Další komponenta je behaviorální. Jedná se také o pozorovatelnou složku emocí - např. výraz ve tváři, tón hlasu, postoj těla. Tato komponenta je významnou složkou neverbální komunikace. Poslední zmíněnou je kognitivní komponenta, která zvnějšku pozorovatelná není. U druhého ji můžeme poznávat pomocí rozhovoru. Tato složka zahrnuje soudy a úsudky, plány a vzpomínky, představy, intuice, zkušenosti a další.

Webinář o emocích

Pokud chcete lépe pochopit, co emoce jsou, jak vznikají, jaké jsou jejich projevy a jak s nimi pracovat u svých dětí nebo žáků ve škole, podívejte se na webinář, který vede Michal Kniha. Srozumitelnou formou vás provede zmíněnými tématy a dozvíte se praktické tipy, které můžete přenést do praxe. Jeho pracovní zkušenosti z pozice krizového interventa, terapeuta a mediátora mu dovolují přinášet příklady z praxe, díky kterým je problematika emocí snadněji pochopitelná. Poradí vám, čemu se při práci s emocemi raději vyhnout a co naopak při zpracování emocí pomáhá. Webinář je přínosný nejenom pro školní praxi, ale také v osobním životě. Práce s emocemi je důležitá pro psychickou pohodu nás všech.

Individuální odolnost a strategie zvládání stresu určují, jak se bude jedinec vyrovnávat se stresem. Osobnostní charakteristiky člověka a subjektivní vnímání probíhajících životních událostí dokážou také ovlivnit to, jaké bude u jedince riziko pracovního vyhoření. Kombinace nevyhovujícího pracovního prostředí, psychická náročnost profese a osobní charakteristiky jedince jsou při vzniku syndromu vyhoření rozhodující. Se syndromem vyhoření se může setkat každý z nás. Ve školním prostředí, které s sebou nese specifické nároky, to platí dvojnásob. Nadměrná míra stresu a nedostatečná sebepéče pedagoga se mohou stát neúnosnými.  

Co je syndrom vyhoření  

Jedná se o stav nadměrné psychické a fyzické únavy, kdy došlo k celkovému vyčerpání sil jedince nadměrnými požadavky přesahující jeho síly. Jedná se o stav chronického stresu, který jedinec postupně přestává zvládat. Syndrom vyhoření není náhlé onemocnění, které člověka z ničeho nic zasáhne, ale zpravidla je jeho nástup pozvolný a plíživý. Pokud se objeví, člověk přestává zvládat úkoly v profesní i osobní rovině. Na fyzické úrovni se objevují tyto symptomy – chronická únava, bolesti hlavy, zad, trávicí potíže a poruchy příjmu potravy, nespavost, bušení srdce, dušnost, zhoršená imunita a další. Na psychické úrovni se objevují pocity méněcennosti, beznaděje, cynismus, psychické vyčerpání, zhoršená koncentrace, zhoršená paměť, úzkost a obavy, zlost, ztráta radosti až deprese, podrážděnost. Psychické i fyzické symptomy se vyskytují v individuální paletě projevů a mohou se prolínat.  

Obecné rady jako prevence  

Ptáte se, co dělat, abyste se jako pedagogové syndromu vyhoření zdárně vyhnuli? Doporučuje se do běžných dní zařazovat psychohygienu a relaxační techniky, supervizi, fyzický pohyb, vyváženou stravu a dostatek spánku. Zásadní je také pamatovat na hranici mezi osobním životem a prací v kombinaci s odpočinkem (tzv. work-life balance), ale také na asertivitu a pozitivní myšlení.  V případě, že člověk zaznamená jakýkoliv symptom vyhoření, je vhodné věnovat dostatečný čas odpočinku a psychohygieně. V pokročilejší fázi syndromu vyhoření je vhodné zvážit změnu práce a vyhledání odborné pomoci psychologa nebo psychiatra. Často se setkáváme s obecnými radami, jak syndromu vyhoření předcházet, jejich naplňování ale bývá zpravidla složitější. Popsané preventivní kroky jsou však základem vaší pracovní pohody a dokážou syndromu vyhoření předejít. Nelze je nicméně do života zařadit všechny najednou, jde o pravidelné zpestřování náročných pracovních dní alespoň některými z nich.  

Hořet, ale nevyhořet

Jak poznat začínající fázi syndromu vyhoření? Co pro sebe můžete jako pedagog udělat, aby k vyhoření vůbec nedošlo? Jak o sebe pečovat, zvyšovat svoji odolnost, psychickou stabilitu a vyrovnanost? Na to odpoví seminář Prevence syndromu vyhoření ve školním prostředí. Webinář vede pedagog s dvacetipětiletou praxí Mgr. Miroslav Vosmik, dlouholetý poradenský pracovník škol, metodik a lektor dalšího vzdělávání, kariérový poradce a psychoterapeut. Lektor má bohaté zkušenosti s metodickou podporou učitelů, poradenských pracovníků a asistentů pedagoga, které během semináře propojuje s teorií syndromu vyhoření. Seminář ocení pedagogové všech úrovní školského systému, ředitelé škol i ostatní pedagogičtí a nepedagogičtí pracovníci škol.  Podívat se na něj můžete zde. 

Chcete změnit přístup žáků k matematice? Chcete žáky motivovat a podpořit u nich hravost a tvořivost? Vyzkoušejte metodu výuky Abaku a naučte žáky počítat rychleji, hlouběji a zábavněji. Metoda Abaku učí číst čísla a využívá tak schopnosti osvojené z výuky čtení a psaní rodného jazyka. Není to ale jen tak, chce to cvik. Motivaci dětí podpoří forma hry, pro kterou je tato metoda charakteristická. Metoda Abaku tak formou hry rozvíjí u žáků nejen aritmetické schopnosti, ale i jejich pozitivní vztah k matematice.  

Co je to metoda Abaku  

Abaku je metoda výuky početních schopností, která podporuje přirozenou hravost a pomáhá rozvíjet aritmetické schopnosti. Stejně tak jako jste někdy hráli Scrabble nebo luštili křížovku, metoda Abaku se těmto hrám velice podobá. Místo skládání slov z písmen abecedy, používáte v metodě Abaku stejným způsobem čísla. Čísla si interpretujete pomocí znaků jako jsou znaménka, závorky a znaky operací a rovnosti. V abaku je příklad složen pouze z čísel a operace mezi nimi nejsou zobrazeny. Žáci tak libovolně manipulují s čísly a hledají v nich zákonitosti.  

Kde se můžeme s Abaku setkat 

S Abaku se můžete setkat i v běžném životě. Příkladem mohou být například auta, kde lze hledat zákonitosti v číslech jejich SPZ. V jiném případě lze hledat zákonitosti i na číslech tramvají, číslech popisných na domech či v datech. Děti tak můžete zabavit při cestě do školy či na procházce, ony si zároveň procvičují své matematické dovednosti. Časem tak děti samy čísla vnímají a sledují.

Využití metody Abaku

Metodu Abaku lze využít v několika formách. Například pomocí Abakových řad, které jsou tvořené jako řetězec čísel a žáci v nich hledají co nejvíce příkladů. Výhodou těchto řad je to, že se do nich dokáže zapojit celá třída. Bystřejší děti často v řadách hledají složitější matematické operace a ty jednodušší přenechávají těm, kteří jsou v matematice slabší a mají tak i oni dobrý pocit, že se na aktivitě podíleli. Další formou využití Abaku jsou Magnetická numera (tzv. MagNum), která jsou ve formě sady čísel na magnetické tabuli. Děti příklady tentokrát nehledají, ale rovnou si je sestavují z dostupných čísel. Mimo jiné se můžete setkat s Abaku kostkami, kdy vytváříte operace s náhodnými čísly, které padnou při hodu kostkami.   

 
Pokud vás Abaku metoda zaujala, neváhejte si pustit záznam webináře s paní Alenou Vávrovou. Lektorka nejprve nastíní, co je to metoda Abaku a uvede pár příkladů, kde se s Abaku můžete setkat v běžném životě. Následně vysvětlí princip Abakové řady, Magnetického numera a Abakových kostek. V závěru kurzu dojde i na doplňující dotazy od účastníků webináře. 

Naše chování, rozhodování a názory přímo závisí na tom, jaké informace se k nám dostávají. Je proto nutné mít zdroje seriózní, umět je rozpoznat a být ostražitý, protože ne vše, co je psáno, je též dáno a především je také nutné se v tématu dál vzdělávat. Jedině pak získáme přehled pro tolik potřebnou orientaci ve smršti dat informační doby. Přesně těmto účelům slouží webinář Lucie Čejkové.  

Lucie Čejková je doktorská studentka a výzkumnice v oblasti mediálních studií (FSS MUNI). Spolupracovala na několika výzkumných projektech, které zkoumaly prostředí sociálních sítí, dezinformací a fact-checking. Působila též jako koeditorka regionální redakce České televize a také jako analytička v Deníku referendum.  

Není informace jako informace

Některá z dat, se kterými se na internetu setkáváme, jsou prostě fakta. Bohužel je ale více těch, která nejsou jednoznačná, mohou být zavádějící, nebo jsou cíleně mířená proti osobě, produktu, firmě. Ta pak označujeme různými termíny. Pojďme si to ujasnit:  

Dezinformace je dnes asi nejznámější a stále diskutovanější pojem. Jedná se o záměrně vypuštěnou falešnou informaci, jejímž cílem je způsobit újmu. Dále je pak již často šířena a sdílena bez vědomí, že má cíleně někoho poškodit, a to lidmi, kteří jí podlehnou. Většinou naléhá na city a někdy je velmi obtížné ji odhalit. 

Dalším pojmem, se kterým se setkáváme, je misinformace. Jedná se o falešnou informaci, která není šířena za cílem někomu uškodit – tedy způsobit újmu. Jedná se o omyly (např. zaměnění obrázku v reportáži, které nebylo záměrné) nebo o šíření z neznalosti. 

 
Poslední ze základní trojice pojmů je malinformace. Jedná se o pravdivou informaci, která je využita za cílem způsobit újmu. Řadíme sem například zveřejňování skrytých firemních dat (praktik) bývalými zaměstnanci. 

Fake news je pojem, se kterým si lidé často neví rady. Obecně se jedná o smyšlenou zprávu, která má působit jako seriózní novinářský příspěvek. Nejčastěji jde o ucelený novinářský článek se všemi náležitostmi, který však stojí na dezinformacích a nikoliv na informacích seriózních.

Není důvěra jako důvěra

Normativní důvěra je důvěra založená na kvalitách média, tedy toho, jak pracuje s informacemi a za jak věrohodné se dá označit.  

Kohezivní důvěra je důvěra založená na tom, jak velký má konzument pocit, že je médium pro něj. Jak moc se zabývá tématy, která ho zajímají, případně jak moc se blíží názorům konzumenta.  

Oba termíny jsou ve webináři vysvětleny podrobněji. 

Hurá do toho!

Kurz se zabývá i základními pravidly žurnalistiky, tomu, jak média fungují, ale také tomu, jak se o (dez)informacích bavit s ostatními a (ne)šířit je dál. Pokud vás tato témata zajímají a chcete si v tom konečně udělat jasno, určitě si neváhejte pustit náš webinář. Dostupný je zde.

Sex, voda, cigarety, jídlo, alkohol, tráva, mobil, spánek... 

Cože?

Závislost.  

Na všem jmenovaném můžete být, nebo snad již jste závislí.  

Jak velký je to problém? Je každá závislost špatná? Kde jsou hranice? Co s tím? Co zákony? Co děti? O tom všem mluvil na našem webináři Jan Veselý.  

Kdo to je?

Jan Veselý je terapeutem ve společnosti Podané ruce, kde se věnuje léčbě lidí závislých na alkoholu, drogách, nikotinu a dalších látkách, ale například také lidem závislých na hazardních hrách. Dále působí jako metodik Centra prevence v Brně, dramaterapeut, či producent výchovně – vzdělávacích dokumentárních filmů.  

Je to boj...

Na člověka v dnešní společnosti je toho často moc. Nestíháme pracovní deadliny. Zanedbáváme vztahy okolo sebe. Trpíme nedostatkem financí. Chybí nám motivace. Sotva přijdeme domů, je před námi další kupa práce. A co hůř, čeká nás překvapení od našeho mazlíčka – v podobě vydrápaného lina nebo počůraného koberce. Zkrátka, v každém životě se vždy dá najít chvíle, kdy se necítíme úplně ideálně. A pak stojíme před otázkou, co s tím.  

Můžeme se buď zamyslet nad tím, co děláme rádi, nebo co opomíjíme a nějaký čas věnovat tomu. Anebo to „prostě vyřešit“ a dál vesele pokračovat v krasojízdě. K tomu nám může dopomoci spoustu šikovných látek: alkohol, nikotin, CBD, THC, kratom.. Skvělé, ne? V jednoduchosti je přece síla… 

Jenže drtivá většina z těchto a dalších látek, kterými si můžeme „pomoci“, je silně návyková. Ať už fyzicky, nebo psychicky. Často obojí. 

A co potom?

Důležité je zejména hlídat, aby nám závislost neohrožovala ostatní aspekty života. Ne vždy je nutné řešit závislost úplnou abstinencí, obecně však platí, že čím těžší případ, tím lepší je abstinence úplná. Podstatné je nenechat závislost převzít nad námi úplnou kontrolu a věnovat čas vlastnímu rozvoji. K tomu je však nutné skutečně chtít. Skutečně chtít s vlastní závislostí bojovat. Což nemusí být vůbec snadné. Jakmile se však rozhodneme, máme napůl vyhráno a můžeme začít. A pokud tento boj nejsme schopni zvládnout sami, je nejlepší se obrátit na někoho, kdo s tím má zkušenosti a může nám pomoct. Jeden z těchto lidí je i Jan Veselý, na webinář s ním se můžete podívat zde.

Kdo z nás běžných smrtelníků může s jistotou říct, že zcela rozumí tomu, co se v současné době děje na Ukrajině? Většina z nás chápe přinejmenším to, na které straně bychom měli stát, chceme-li podporovat demokratický vývoj světa. Najdou se však i takoví jedinci, kteří uvěřili dezinformacím a propagandě a problém nastává ve chvíli, kdy tímto jedincem je pedagogický pracovník, který tyto nepravdy předkládá svým žákům ve vyučování.  

O tom, co se na Ukrajině odehrává, jakou to má souvislost s minulými událostmi a jakou roli v tom hraje informační válka, hovořil v našem webináři Tomáš Řepa, vojenský historik působící na Univerzitě obrany, který se již 15 let děním na Ukrajině zabývá.

Historický kontext událostí

K lepšímu pochopení současné situace musíme nutně znát širší kontext historických událostí. Při poutavém vyprávění pana lektora jsem se znovu ocitla v hodinách dějepisu. Podnikli jsme exkurz k samotným kořenům vzniku ukrajinského nacionalismu, jehož nejznámějším a médii nejvíce skloňovaným představitelem je Stepan Bandera. Ten se stal symbolem ukrajinského odporu vůči všem, kteří jim bránili mít svůj vlastní stát. Dozvěděli jsme se, jak se v meziválečném období národ Ukrajinců ocitl v pasti ze strany Poláků i Rusů a jak se touha po samostatnosti, zápal a fanatismus ukrajinských povstalců zvýšili po okupaci nacisty. 

Nejznámější případy dezinformací

V průběhu druhé světové války došlo k události nazvané Volyňská řež, která se stala jedním z typických případů manipulace historickými fakty. Co se tehdy vlastně odehrálo? Jak je s touto událostí dnes nakládáno a jakou to má souvislost s aktuálním děním? I to jsme se dozvěděli v našem webináři.

Jak se bránit dezinformacím

Smyslem šíření dezinformací je rozdělení a rozkolísání společnosti. Dezinformace vyvolá emoce a náladu ve společnosti, a to je podstatné. Jestli je informace pravdivá a jak je to ve skutečnosti, po tom už se většinou nikdo nepídí. Jako příklad nekritického přebírání informací z nedůvěryhodných zdrojů Tomáš uvedl známý případ učitelky češtiny z Prahy 6, která ve své hodině předříkávala žákům ruskou propagandu a její studenti si ji při tom nahráli. Na závěr pak Tomáš hovořil o tom, jakým způsobem by měl člověk pracovat s informacemi tak, aby nepodléhal dezinformacím. 

Kurz Učíme online

Zajímá vás toto téma a chcete se dozvědět víc? Chcete zjistit, odkud se bere ta vytrvalost a houževnatost s níž momentálně Ukrajinci čelí invazi ruských vojsk? Jak se stalo, že radikální nacionalisté, kteří nechtěli nic víc než svůj vlastní stát, jsou dnes označováni za fašisty? A jak to nakonec dopadlo se Stepanem Banderou? Podívejte se na náš webinář, který jsme pro vás zpracovali do přehledného kurzu členěného do kapitol.