Formativní hodnocení – jak poskytovat zpětnou vazbu žákům

Ačkoliv je formativní hodnocení považováno za nejúčinnější způsob poskytování zpětné vazby žákům, je v našich školách jen velmi málo rozšířeno a lze se s ním setkat spíše výjimečně. V našem webináři lektor Aleš Kozák vysvětlil, proč je důležité hodnotit formativně a jaké přínosy má takové hodnocení pro žáka a vyučujícího. Na Základní škole a Mateřské škole Ostašov v Liberci, kde lektor působí, pracují s formativním hodnocením již několik let, mohou se tak podělit o mnoho užitečných a inspirativních příkladů z praxe.

Výsledky vzdělávání žáka

Výsledky vzdělávání žáka v jednotlivých vyučovacích předmětech učitelé v drtivé většině případů hodnotí známkami na škále 1-5. Tomuto hodnocení říkáme sumativní hodnocení. Za opak sumativního hodnocení se pak považuje formativní hodnocení – jedná se o průběžnou komunikaci mezi žákem a učitelem, jejímž cílem je zjistit, jak si žák při osvojování učiva vede a co potřebuje k tomu, aby se mu učení zvládalo lépe. Přičemž zpětnou vazbu o průběhu učení takto získává jak žák tak učitel. Tyto dva způsoby hodnocení se však vzájemně nevylučují, naopak se mohou v ideálním případě skvěle doplňovat.

Překážky v zavádění formativního hodnocení

Hlavní překážkou v zavádění formativního hodnocení na našich školách je jeho časová náročnost. Z mnohých příkladů velmi podrobné zpětné vazby žákům na ZŠ a MŠ Ostašov, které nám Aleš Kozák na konci webináře ukázal, je patrné, že tato metoda je velmi zdlouhavá a časově náročná. Ve zpracovaném kurzu uveřejněném v naší videotéce se dozvíte, kdy je a kdy není vhodné formativní hodnocení dělat a jak zabránit tomu, aby nás tato forma zpětné vazby zcela vyčerpala. Důležité také je, aby do hodnocení byli zapojeni žáci samotní – zpětnou vazbu totiž může podávat i žák sám sobě nebo žáci sobě navzájem.

Co vše potřebujeme, abychom mohli hodnotit formativně? Co je a co není formativní hodnocení? Jak najít společnou řeč mezi učitelem a žáky a jak ji dále budovat? Jak postupovat, když chceme formativní hodnocení zavést na naší škole? Pojďte se společně s námi dozvědět o formativním hodnocení více. Pojďte se zlepšit v tom, jak žákům poskytovat zpětnou vazbu, naučte se nové přístupy a nástroje a nechte se inspirovat těmi, kteří už vědí, jak na to. Podívejte se na náš webinář zde.

Úvod do umělé inteligence pro učitelky a učitele ZŠ

Zdroj: fotobanka Pixels.com

Umělá inteligence (zkr. AI, Artificial Intelligence) bezpochyby patří k buzzwordům dneška a zdá se už téměř nemožné vyhnout se jí – ať už v našem každodenním fungování, kdy si její přítomnost často ani neuvědomujeme, nebo třeba i v médiích. Svět se zkrátka mění a vypadá to, že umělá inteligence svou pozici do budoucna jen upevňuje, vždyť se do tohoto oboru každoročně investují obrovské peníze a je to jeden z nejvíce se rozvíjejících průmyslových oborů.

AI na školách?

Proč by se ale umělá inteligence měla vyučovat už na základních školách, když je to něco, co ani nezanedbatelná část dospělých neumí vysvětlit? Hned několik důvodů uvedla lektorka Eva Nečasová v rámci proběhlého webináře Úvod do umělé inteligence pro učitele a učitelky ZŠ. Například tedy proto, že AI přinese velkou změnu na pracovním trhu, třeba automatizaci a transformaci povolání. Současní žáci 2. stupně budou žít v úplně jiném světě, než máme dnes, a je třeba je na to připravit.

Kde se vzala umělá inteligence

Část webináře byla samozřejmě věnována i počátkům umělé inteligence, které sahají do 1. poloviny 20. století, do doby britského matematika Alana Turinga proslulého svou prací na prolomení válečného kódu Enigma. Zajímavým vývojem AI nás v krátkosti provedl lektor Herbert Ullrich. Řeč přišla samozřejmě i na známý šachový souboj mistra světa Garryho Kasparova a počítače Deep Blue, který Kasparova v roce 1996 dokázal porazit.  

Umělá inteligence a strojové učení

Pokud si nejste úplně jistí, že byste dokázali umělou inteligenci vysvětlit, pak vám doporučuji podívat se na záznam webináře. Věřím, že vám v tom pomůže stejně jako mně. Lektor Herbert Ullrich nás totiž po vývoji AI seznámil i se základním vymezením pojmů. Jeden z hlavních poznatků je to, že umělá inteligence je počítačový program, jenž napodobuje lidské rozhodování či myšlení, tedy zjednodušeně řečeno stroje, které se snaží myslet jako lidé. Podkategorií umělé inteligence je potom strojové učení, což znamená, že stroj se hledáním vzorců v datech učí řešit problémy podle toho, jak je už dříve vyřešili lidé.

Data kam se podíváš

Umělá inteligence a strojové učení jsou tedy závislé na datech, bez nich by zkrátka vůbec nefungovaly, a proto se práci s daty věnovala také další část webináře pod vedením Vojtěcha Jindry. V případě umělé inteligence mají data zcela zásadní význam, a tím spíše musíme myslet na to, zda se na ně opravdu můžeme spolehnout. Lidské chování zaznamenané v datech totiž může obsahovat celkem běžně se vyskytující předpojatost (i nevědomou). Pokud jsou tedy data, z nichž se umělá inteligence učí, jakkoliv předpojatá nebo nekvalitní, přenáší to onu předpojatost i do umělé inteligence a jejího rozhodování, což s sebou samozřejmě nese další problémy. Příklady takových situací lze vidět na webináři a jeden se týká například i něčeho, co použil snad už téměř každý uživatel internetu – Google překladače.

Etika umělé inteligence

Přirozeně tedy vyvstává otázka etiky umělé inteligence, jíž se také část webináře zabývala. Úvahy nad tím, nakolik jsou různé aspekty umělé inteligence etické, napadají snad každého, a je to rozhodně téma, jehož význam postupem času jen poroste.

Tím se vlastně vracíme na začátek a k zastřešujícímu tématu proběhlého webináře – ke školním dětem, které by měly být připravené nejen o otázkách etiky AI přemýšlet a informovaně diskutovat. Stejně je třeba, aby poznaly, co je umělá inteligence, kde kolem nás se nachází a co dokáže, jak ji využít, pochopit její limity a zaujmout k ní nějaký postoj. Jistě si říkáte, že to rozhodně nejsou malé úkoly. To vskutku nejsou, ale lektoři webináře je učitelům umí usnadnit a vytváří pro ně (nejen) v rámci aidetem.cz množství materiálů a podkladů, o které se s účastníky ochotně podělili.

Jak budovat učící se komunitu učitelů - učící se skupiny

Zdroj: Fotobanka Pexels.com

Učíme se a učit se budeme 

Nikdo už dnes asi nepochybuje o tom, že se všichni budeme po celý život učit, a o pedagozích to platí snad dvojnásob. Každá třída je jiná, každá hodina je jiná, každý žák je jiný a mají-li mít vyučovací hodiny co největší přínos pro žáky, nejde jen recyklovat to, co už máme připravené. Navíc svět se neustále mění a do popředí se dostávají nové a nové dovednosti, které je třeba si osvojovat a předávat dál. Často ale může vyvstat otázka, jak s tímto učením se začít? Právě s tím může učitelům (a nejen jim) pomoci učící se skupina. 

Na webináři Jak budovat učící se komunitu učitelů – učící se skupiny pod vedením lektora Aleše Kozáka jsme se dozvěděli, jak taková učící se skupina probíhá a jaké má fáze. Mohli jsme si na vlastní kůži poprvé vyzkoušet, jaké to je být součástí učící se skupiny ve škole, která ji právě zavádí. Naším tématem bylo pro účel tohoto webináře poskytování zpětné vazby žákům a to, jak žáky vést k práci se zpětnou vazbou, kterou dostávají. 

Jak vypadá koncept učící se skupiny 

Skupina by měla mít v ideálním případě kolem 10 členů (5 až 12) a jednou za měsíc se potkávat. Každé setkání má samozřejmě předem dané téma, kterým se bude skupina zabývat.  

Na začátku setkání proběhne představení tématu, na které naváže startovací aktivita. Ta by nás měla navést k tomu, čemu se budeme věnovat. Pokud se nejedná o úplně první setkání, měla by proběhnout také reflexe z minulého setkání. Potom už následuje hlavní část programu věnovaná novým poznatkům ve zvoleném tématu. Po této fázi přichází neméně důležitý krok – individuální plánování. To znamená tedy to, co si z toho já jako účastník odnáším do budoucna, jaké kroky podniknu, co vyzkouším atp., zkrátka nějaký můj závazek. Nakonec už přirozeně přichází závěrečná reflexe ze setkání. Pro každou fázi setkání lektor uvedl konkrétní příklady otázek, které lze v učící se skupině využít k tomu, aby účastníci měli představu, nad čím se zamýšlet a jakým směrem by se mohly jejich úvahy ubírat. 

Co nám může učící (se) skupina přinést 

Základem učící se skupiny je vzájemné sdílení a obohacování se. Zároveň však učící se skupina účastníkům dává jistý řád v tom smyslu, že je třeba se na její plánovaná setkání trochu připravit. Všichni to asi známe, zkrátka když máme nějaký deadline, je přeci jen více pravděpodobné, že se ke splnění povinností dostaneme a vykonáme je dost možná také zodpovědněji. Hlavně jde o to, udělat si ve svém rozvrhu opravdu čas a zamyslet se nad otázkami, které se v rámci učící se skupiny budou probírat. 

Učící se skupiny lze ale také využít při realizaci změn ve školách. Jistě bude pro všechny zúčastněné příjemnější a praktičtější, když se na realizaci plánovaných změn bude v rámci společných setkání podílet kolektiv učitelů, než aby to měl na starosti sám jeden vyučující nebo ředitel. 

Učící se skupina i mimo školu

Po zhlédnuté webináře jsem přesvědčená, že učící se skupiny nemusí být (a neměly by být) spojovány pouze s prostředím škol a že mohou být přínosem v jakémkoliv jiném sektoru. Zároveň určitě není třeba brát jejich koncept jako neměnné dogma, protože by měly být k užitku hlavně nám samotným, kteří se jich budeme účastnit, a naší škole či instituci. Takže bez obav do toho, není to žádná velká věda. Vyzkoušejte, co vám vyhovuje, a nastavte si setkání podle svých potřeb. 

Dyslexie a vyučování cizím jazykům

Právě osvojování cizích jazyků je jeden z největších problémů u žáků s dyslexií. Tímto tématem se již více než 40 let zabývá lektorka webináře doc. PaedDr. Olga Zelinková, CSc. Příčinou dyslexie je jiná stavba a funkce mozku. Není to tedy lenost, nepodnětné rodinné prostředí ani nevhodný způsob výuky. Dítě se ve většině případů s dyslexií rodí a za svoji poruchu nemůže. Nedostatečný rozvoj poznávacích procesů u dětí s dyslexií se tak negativně odráží ve výuce jazyků. Ovlivňuje například slovní zásobu dítěte, schopnost zvládat gramatické kategorie, vnímat sluchem hláskovou stavbu slov a manipulovat s hláskami ve slově.

Výuka čtení a písemného projevu

Základem pro výuku čtení i písemného projevu je fonemické uvědomění. Je to schopnost analyzovat mluvenou řeč na segmenty a manipulovat s nimi. Patří sem například tvoření slov spojením slabik či dělení slov na slabiky. Pokud se dítě učí cizí jazyk v předškolním věku či v prvním ročníku a neumí pracovat s písemnou stránkou jazyka, jsou vhodné úkoly na poznávání první hlásky.

Zvuková stránka jazyka

Velice důležitý je pro žáky rytmus, intonace a přízvuk. K tomu nám poslouží například písničky, říkadla a nahrávky. Pomůže nám také vizuální opora pro označení přízvuku nebo vytleskávání rytmu a využití pohybu ke znázornění melodie jazyka. Obecně je potřeba zapojit co nejvíce smyslů, ať už s pomocí zrcadla, zapojením gestikulace či dechu. U nejistých žáků pomáhá opakování slov ve skupině, aby se nestyděli mluvit.

Komunikace při výuce cizích jazyků

Komunikace je hlavním cílem při vyučování cizím jazykům. Našim cílem je, aby se dítě naučilo v cizím jazyce myslet a aby reagovalo na konkrétní situace. Neměli bychom tedy používat příliš český jazyk. Pozdravy, poděkování, opakující se pokyny, omluvy, jednoduchá sdělení můžeme používat v cizím jazyce.

Více o tomto tématu se dozvíte ze záznamu webináře Dyslexie a vyučování cizím jazykům, který se podrobněji zabývá doporučenými postupy při výuce angličtiny doma i ve škole. Součástí webináře jsou také informace o psychosociálních důsledcích nevhodného přístupu k jedinci s dyslexií a zkušenosti z praxe docentky Olgy Zelinkové.

Slack: TOP nástroj pro školní i firemní komunikaci 

Už jste se někdy ve škole nebo ve firmě zamýšleli nad tím, jak zefektivnit komunikaci mezi lidmi? Jak se postarat o to, aby se informace dostaly k těm správným příjemcům, aby bylo snadné je znovu zpětně dohledat nebo jak usnadnit komunikaci mezi lidmi, kteří řeší společný úkol? Odpovědí na většinu otázek ohledně komunikace uvnitř týmu (třídy, skupiny, firmy, školy) by mohl být Slack - pokročilý nástroj pro komunikaci malých i velkých skupin lidí, který je zdarma, ovládá se intuitivně a zvládají ho i začátečníci.  

Co je Slack?  

Slack je ve své základní podstatě komunikátor, který umožňuje členům týmu komunikovat, posílat soubory nebo pořádat hlasové hovory. Vyvíjí ho v Americe a po celém světě ho denně používá přes 10 milionů lidí.  

Slack jako nástroj pro interní komunikaci ve škole představil pro Učíme Online Filip Goszler, který je školitelem moderních technologií.  Podle něj je Slack nejlepší pro velké skupiny lidí a jeho největší výhodou je, že usnadňuje asynchronní práci: „Nemusíte nikde sedět na schůzce ani sledovat přenosy. Stačí se ke Slacku připojit kdykoliv chcete, přečíst si zprávy nebo vlákna, která se vás týkají, a začít pracovat, jakmile na to budete mít čas.“ 

Proč chtít Slack do školy?  

Zatímco dříve stačilo zapsat známku do žákovské knížky a s rodiči se potkávat třikrát do roka na třídních schůzkách, dnes škola komunikuje s rodiči na týdenní, někdy i denní bázi. A nejen s rodiči. Do komunikace malé i velké školy vstupují desítky lidí. Slack vám může pomoci komunikaci zjednodušit, zpřehlednit a lépe ji strukturovat.  

Jako nepostradatelný nástroj se Slack ukázal také při distanční výuce. Může jej totiž používat celá škola, jediná třída nebo i skupinka, která pracuje na konkrétním zadání. Jak ale řekl na začátku našeho webináře Filip Goszler, největší síla Slacku je v komunikaci velkých týmů. Pro školy i pro firmy proto dává největší smysl, aby byl Slack založený „shora“ - tedy pro celou organizaci, a postupně se členil pro potřeby tříd nebo týmů.  

Komunikace ve Slacku je jednoduchá. Tvoří ji především Kanály, Vlákna a Zprávy. Kanály patří konkrétním tématům (např. Třída 1. A, Sborovna, Ředitelna nebo Školní výlet), pomocí Vláken se zprávy řadí k sobě a zpřehledňují komunikaci a Zprávy zase umožňují komunikovat s jedním nebo více lidmi přímo.  

Představte si proto Slack jako dokonalejší messenger, ve kterém můžete vytvářet skupinky, témata, můžete zde označovat lidi, posílat soubory nebo pořádat videohovory. Navíc ho můžete propojit se stovkami dalších aplikací, jako je Google Drive, Outlook, Twitter nebo DropBox. Sami si také můžete zvolit, jestli vaše Zprávy nebo Kanály budou veřejné nebo uzavřené.

Jak začít?  

Podrobný návod, jak začít se Slackem prochází krok za krokem Filip Goszler ve webináři Slack jako TOP nástroj pro školní i firemní komunikaci, který je dostupný v naší videotéce Učíme online.  

„Aby Slack dobře fungoval, je potřeba si vymyslet systém, kterým budete jednotlivá témata řadit,“ radí Filip. „Podívejte se na příklady, které najdete na webu Slacku, vezměte si papír a tužku a rozvrhněte si témata, kterým se chcete věnovat. U školy budou Kanály ve Slacku nejpravděpodobněji rozděleny podle tříd (1. A, 2. B), podle ročníků (1. ročník, 2. ročník), podle témat (Matematická olympiáda) nebo podle předmětů. Typy kanálů můžete samozřejmě kombinovat, jeden člověk může být členem libovolného množství kanálů.“ 

Jakmile budete mít hotovo, vytvořte ve Slacku účet, nastavte první kanály, určete pravidla komunikace (například kdo vytváří nové kanály, jak se ve Slacku reaguje na zprávy, nebo že je dobré se na začátku představit) a pozvěte ostatní uživatele. V automatické úvodní zprávě jim pak můžete vysvětlit základy. Slack je natolik intuitivní, že jeho ovládání nebude dělat problémy ani méně zkušeným uživatelům počítače.  

Další tipy a triky pro užívání a nastavení Slacku najdete v našem webináři. 

Komunikace s rodiči tváří v tvář

Drtivá většina nás pedagogů byla během své praxe někdy vystavena nepříjemné konfrontaci s rodičem či rodiči svého žáka nebo studenta. Mnohé z těchto situací se však nemusely odehrát nebo se mohly odvíjet podle jiného scénáře, kdybychom jako pedagogové byli na setkání s rodiči lépe připraveni, ale také připravováni. Dnes už jsou různé kurzy úspěšné a efektivní komunikace běžnou záležitostí, jsou však většinou zaměřeny na zlepšení komunikačních dovedností ve firmách a podnikání. Náš kurz Komunikace s rodiči tváří v tvář, jak už sám název napovídá, je přímo určen vyučujícím a pedagogům a poskytne velmi strukturovaný a přehledný návod, jak při setkání s rodičem postupovat.  

Příprava 

Setkání s rodičem, obzvlášť jedná-li se o setkání s rodičem problematického žáka, by měla předcházet důkladná příprava. Od lektorky Kateřiny Zaplatilové se dozvíme, že rodič i učitel mají od setkání často odlišná očekávání. Bohužel se stalo tradicí, že rodič je volán do školy většinou teprve až když nastane problém, a takové pozvání se tedy pro něj rovná zjištění, že je s dítětem něco špatně. Bylo by skvělé, kdyby se podařilo toto přednastavení změnit a rodičové by přicházeli do škol i když se žádný problém nevyskytl, jen se zkrátka dozvědět, jak se dítěti daří. 

Komunikace s rodičem jako proces

Rozhovor s rodičem s sebou nese vždy jisté riziko vzniku konfliktní situace. Do jaké míry bude komunikace zvládnuta či nikoli, stojí zejména na učiteli. Ten by měl být profesionál, měl by dokázat nebrat si nic osobně a umět si poradit i s rodičem, který přichází rozzlobený. Abychom zabránili vzniku konfliktu, je potřeba dodržovat určitá pravidla. Jaká pravidla to jsou a také jakým způsobem si můžeme ověřit, že komunikace s rodičem proběhla dobře, si také řekneme v našem kurzu. Velmi opatrní musíme být ve chvíli, kdy potřebujeme rodiči sdělit, že se nám něco nelíbí. K tomu nám lektorka Kateřina nabídne hned několik komunikačních strategií a metod. Poslední částí setkání a rozhovoru s rodičem by mělo být tzv. uzavření dohody.  

Role učitele

Povolání učitele s sebou nese velkou zodpovědnost. Pedagog stojící za katedrou není zdaleka jen expert ve svém oboru a poskytovatel poznatků a vědomostí. Dobrý učitel musí být také odborník na výchovu a mezilidské vztahy, manažer třídního kolektivu, psycholog, který si umí poradit s různými psychosociálními problémy svých žáků, a v neposlední řadě musí také disponovat výbornými komunikačními schopnostmi. Přičemž během vzdělávacího procesu samozřejmě nejde pouze o vykonanou činnost jako takovou, ale především o samotné žáky a to, jak tímto procesem projdou, rozhoduje o jejich dalším osudu. Mnohdy tak i nevydařená komunikace mezi školou a rodičem může pro žáka mít dalekosáhlé důsledky. 

Příprava začínajících učitelů

Bohužel mladí učitelé nejsou po pětiletém teoretickém studiu na pedagogických fakultách na plnění všech těchto rolí dostatečně připraveni a často se v nich zdokonalují metodou pokus-omyl.  V takzvaném pedagogicko-psychologickém základu se budoucí učitelé dozví rozdělení lidí na čtyři základní typy temperamentu podle Hippokratovy teorie tělních tekutin. Nicméně nikdo je ale nepřipraví například na to, že je potřeba žákům hned na začátku nastavit jasná pravidla a ta pak celý rok dodržovat. Nikdo je nepřipraví ani na to, že jakmile dostanou třídnictví, jejich profese dostane zcela nový rozměr, a mimo jiné se také jednou ocitnou před třídou plnou mnohdy rozhněvaných rodičů. 

Kurz Učíme online

Věřím, že náš kurz psychoterapeutky a speciální pedagožky Kateřiny Zaplatilové může být přínosem pro všechny vyučující. Ti začínající, kteří ještě nestihli posbírat cenné zkušenosti, se mohou na svá první setkání s rodiči lépe připravit a vyvarovat se tak chyb začátečníků. Ale i zkušení pedagogové, kteří se v komunikaci s rodiči tváří v tvář zdokonalovali za chodu, se mohou ledacos přiučit. Podívejte se sami do naší videotéky zde.

Dvě paradigmata vzdělávání

Dva odlišné přístupy ke vzdělání, vnější a vnitřní motivace, tradiční model povinné školní docházky a model tzv. svobodného vzdělávání, paradigma staré a paradigma nové. O tom je webinář, jehož lektorkou je PhDr. Jana Nováčková, CSc., psycholožka, která se věnuje výzkumu vzdělávání a zabývá se tím, zda a jakými způsoby je možné dosáhnout transformace tradiční školní výuky.

Současný vzdělávací systém

Webinář od samého začátku strhne diváka/účastníka velmi tvrdou kritikou současného vzdělávacího systému. Ten podle paní lektorky neplní svou funkci a nevede k naplňování cílů, které si stanovuje. Do kontrastu k povinné školní docházce, jejíž obsah určuje stát a RVP, je kladeno svobodné vzdělávání. To je postaveno na vnitřní motivaci dítěte učit se a jeho hlavním principem je dát dítěti svobodnou vůli rozhodnout se, co se bude učit a kdy. Celý webinář se nese v duchu srovnání obou přístupů ke vzdělání. 

Historie

Podíváme se do historie na samý vznik povinné školní docházky, kterou zavedla ve 2. polovině 18. století Marie Terezie. Dozvíme se, co bylo tehdy primárním cílem a proč už jej v dnešní době není nutné plnit ve školních lavicích. Zjistíme, z jakých důvodů povinná školní docházka dnešním dětem neprospívá a také proč žádné reformy vzdělávacího systému nikdy nevedly ke skutečné změně. Poténás lektorka zavede ke kořenům svobodného vzdělávání a seznámí nás s jeho hlavními principy a s organizací svobodných škol. Řekneme si, proč by děti měly mít daleko větší vliv na to, co se ve škole děje.

Motivace

Podrobněji se budeme věnovat rozdílům mezi vnější a vnitřní motivací. Dvouleté období pandemie a online výuky poukázalo na nedostatky a limity tradičního vnějšně řízeného vzdělávání. Zjistilo se, že žákům a studentům chybí motivace a nezvládají se učit sami. Nástroje, které vnější motivace používá k dosažení cílů, totiž nevedou k zodpovědnosti a samostatnosti žáků a k osvojení si strategií učení. Na opačném pólu pak stojí svobodné vzdělávání řízené vnitřní motivací dětí. To umožňuje dětem rozvinout jejich vnitřní potenciál. Důraz je kladen na svobodnou hru, která je často při tradičním vzdělávání opomíjena.
Ve webináři také samozřejmě nechybí tipy na to, kam se podívat a co si přečíst, případně kam své dítě zapsat do školy, pokud máte o vnitřně řízené vzdělávání zájem.

Transofo

Povídání paní lektorky je naléhavé, její argumenty volající po radikální transformaci vzdělávacího systému jsou nekompromisní a tvrdé. Podle ní naše školy nehumánně odsuzují děti k neúspěchu. „Promrhaný potenciál jednotlivců škodí zemi ve všech oblastech,“ dodává.„Nestačí vylepšovat staré nástroje, když potřebujeme nástroje úplně jiné.“
Během webináře je několikrát poukázáno na to, že absolventi svobodných forem vzdělávání nejsou nijak znevýhodněni v dalším studiu ani v dospělém životě. To bývá velmi častou obavou rodičů, kteří o nějaké formě alternativního vzdělávání svých dětí uvažují. Takové děti jsou však coby dospělí lidé většinou špičkami ve svém oboru, zakládají úspěšné firmy a jsou zdravě sebevědomí. Jak takového sebevědomého dospělého jedince vychovat a vzdělat? Co je potřeba k tomu, aby přirozené vzdělávání fungovalo? Jaké jsou ony nové nástroje, které nutně potřebujeme k tomu, aby vzdělávání plnilo své cíle? Podívejte se na náš webinář zde.

rmace vzdělávacího systému

Kreativita: Jak překonat svůj perfekcionismus a začít tvořit

Kreativita neboli tvořivost – tento pojem si většina z nás tradičně pojí s tvůrčí činností a uměleckým projevem. Když chceme něco namalovat, vyfotografovat, vyrobit z hlíny, ale třeba také vytvořit design interiéru pokoje, nebo navrhnout futuristickou továrnu – k tomu budeme s největší pravděpodobností potřebovat být tvořiví a zapojit invenci a originalitu.

Co je to kreativita

Podle Ondřeje Mrkuse, lektora našeho webináře, který se živí jako inovační designér, je ovšem kreativita něco daleko víc. Je to schopnost vypořádat se s každodenními problémy nám vlastním a originálním způsobem. Je to něco, co zapojujeme dennodenně při řešení různých životních situací jak v práci, tak i v osobním životě.

Kreativita, tedy alespoň tak, jak ji Ondřej chápe, je v prvé řádě schopnost, která se dá rozvíjet, trénovat a vylepšovat. Naproti tomu talent a nadání pro určitou činnost je něco, s čím se rodíme. Pracovat na své kreativitě a zdokonalovat ji mimo jiné znamená také to, že se budeme muset vypořádat se svými vlastními démony. Pokud bychom totiž jejich našeptávání uvěřili, mohli by nám naše dílo snadno zhatit. Co když to nebude dokonalé? Co na to řeknou ostatní? Nebude lepší počkat, až to jednou dokonalé bude? Jak to udělat, aby nám tyto obavy naši kreativitu neudusily dříve, než vůbec začneme tvořit, se také dozvíte v našem webináři.

Různé druhy kreativity

Je velmi zajímavé si uvědomit, že kreativita není jen o malování a zpívání. Každý den, kdy se rozhodujeme, jak uchopíme nějaký problém, nebo kdy se musíme postavit věcem, které jsme nikdy dříve nedělali, zapojujeme naši tvořivost. Je to vlastně úplně běžná schopnost, kterou všichni máme a instinktivně s ní neustále pracujeme. Techniky, jak překonat svůj perfekcionismus, které si s námi osvojíte, tak mohou být užitečné nejen pro vaši uměleckou činnost. Pravděpodobně je brzy začnete podvědomě aplikovat i do dalších oblastí svého života.

Líbí se mi jedna z Ondřejových definic kreativity: „Každý den si sednu a snažím se. To je kreativita.“ Chcete-li být tvořiví, nečekejte, až se to naučíte. Sedněte si a začněte tvořit právě teď. A dnes můžete začít třeba tím, že se podíváte na náš kurz.

Přezkoušení domškoláků

Přezkoušení žáků v domácím vzdělávání může být pro všechny zapojené strany stresující. Rodiče se možná strachují, zda při domácí výuce odvádějí dobrou práci a zda je portfolio jejích dítěte dostatečné. Přezkušující učitele může trápit, v čem vlastně a jak děti spravedlivě ohodnotit. Žáci se přezkoušení mohou obávat klidně už jen kvůli tomu, jak samo o sobě jim to slovo zní, ale také proto, aby před pedagogy školy dokázali předvést, co umí. Společným jmenovatelem těchto obav může být vnitřní pocit, že je třeba domškoláka nějak porovnat s žáky, kteří docházejí na prezenční výuku.

Tuto zažitou domněnku nám však lektorka Šárka Plocková Hauznerová během prakticky zaměřeného webináře bezpečně vyvrátila. Vycházela při tom ze své praxe, domácímu vzdělávání a přezkušování domškoláků se ostatně věnuje již sedmým rokem.

Jak na přezkoušení

Nejprve nám lektorka vysvětlila, jak se k přezkoušení domškoláků postavit – z hlediska právní úpravy, ŠVP dané školy, cílů a forem přezkoušení a role přezkušujícího učitele. Nastínila také, jak může vzhledem k učební strategii domškoláků vypadat portfolio žáka, které má při přezkoušení nezanedbatelný vliv.

Pokrok dítěte

Tím hlavním, co si jako účastník z webináře odnáším, je důležitost pokroku dítěte, na který se při přezkoušení zaměřit. Nejde tedy o porovnání s dětmi, které do školy docházejí, ani o porovnání s jinými domškoláky. Naopak jde o individuální zhodnocení studijního pokroku daného dítěte, tedy o to, jak pokročilo od posledního přezkoušení a zda to stačí pro postup do dalšího ročníku či pololetí. Tento přístup může přezkoušení usnadnit pro všechny zapojené – žáky, rodiče i učitele.

Podobně bychom potom měli u domškoláků (stejně jako u žáků prezenční výuky) zhodnotit jejich práci s chybou. Neměli bychom se na chyby příliš zaměřovat nebo je snad cíleně hledat, jde totiž hlavně o to, co žák umí a zda se z případné chyby dokáže poučit.

Před koncem prezentace nám pak lektorka představila konkrétní návrh průběhu hodnocení. Ze závěrečné diskuze bylo jasně vidět, že probírané téma účastníky skutečně zaujalo a měli k němu množství individuálních a praktických dotazů, na které jinde nenašli odpověď.

Jak vykopnout projekt

Být dobrým projektovým manažerem a dělat dobré projekty se díky nadšenému projevu lektora Marka Rakowského zdá mnohem jednodušší.

Jak na tvorbu projektů

Marek Rakowski nás svým poutavým a osvěžujícím způsobem přesvědčí, že tvořit dobré projekty není nic těžkého. Po počáteční definici pojmu projekt zdůrazní důležitost správné definice cíle či cílů projektu. Po popisu zúčastněných osob v projektu si vyjasníme nutné body před jeho zahájením. A pak se již pouštíme do nejsložitější části celého projektu, kterou je proces přípravné fáze. Důležitost komunikace a kladení otázek je několikrát zdůrazněna. Po obsáhlé, a přesto velmi poutavě podané prezentaci první fáze projektu se realizace vlastního projektu zdá být velmi nenáročnou. Realizace, harmonogram, komunikace a akceptace jsou hlavní pojmy této části kurzu. A blížíme se do finiše a s ním přichází ukončení projektu, jeho vyhodnocení a přípitek šampaňským na oslavu. Kdo jsou odmítači a yesmeni a jaké nezvyklé situace se mohou během celého procesu točícího se kolem projektu? I na tyto otázky a mnohé další nám Marek v našem kurzu odpoví.

Ať už se teprve chystáte skočit rovnýma nohama do plánování a realizace projektu nebo už máte nějaké zkušeností v této oblasti, pro vás všechny je určen tento velmi zajímavě podaný kurz.

Unschooling a sebeřízené vzdělávání

Jsou vám blízká tvrzení, že současný vzdělávací systém ubíjí dětskou tvořivost a fantazii a nepodporuje rozvoj schopností a talentu jednotlivce? Všimli jste si, že zatímco v posledních dvou letech školy děti bojovaly s nástrahami lockdownů a s omezením přímé výuky ve třídách, mnoho žáků, studentů i rodičů si uvědomilo, že v současném světě již není pro získávání informací potřeba sedět v lavicích a poslouchat výklad pedagoga? Domníváte se, že vzdělávání dětí tak jak jej známe dnes je patrně na prahu zlomu a nutně bude muset dojít k jeho radikální proměně tak, aby školská zařízení místo biflování faktů lépe připravila žáky a studenty na praktický život ve světě? Pak pro vás může být velkou inspirací tzv. unschooling neboli svobodné a sebeřízené vzdělávání.

Co je unschooling a sebeřízené vzdělávání?

Jedná se o jistou formu domácího a individuálního vzdělávání, ovšem tento přístup jde ještě dál v tom, čemu říkáme alternativní pojetí vzdělávání dětí. Unschooling totiž odmítá jakékoli formy moderního školního vzdělávacího systému s předem danými osnovami. Děti, které se tímto způsobem učí, nejen že nechodí do školy, ale ani je nevzdělávají jejich rodiče, jako je tomu u již celkem běžného domácího vzdělávání. Takové děti dokonce ani nedocházejí na pravidelná přezkušování a jejich úroveň znalostí není žádným způsobem ověřována. Kdo tedy děti při unschoolingu vyučuje? Nikdo. Sebeřízené vzdělávání je založeno na tom, že učení se je přirozený celoživotní proces, který probíhá v každé chvíli našeho života. Dítěti je umožněno učit se, co chce, kdy chce a jakým způsobem chce, jinými slovy je mu v jeho sebevzdělávání dána naprostá svoboda. Jediným úkolem rodičů je poskytnout dítěti láskyplné a respektující prostředí, které mu umožní se rozvíjet. Je tak celkem jedno, zda se dítě naučí číst v šesti anebo v osmi letech, samo si volí látku k učení tehdy, kdy to považuje za vhodné a postupuje svým vlastním tempem. Učivu, které ho nezajímá, nevěnuje pozornost nebo se jej učí jen do takové míry, jakou uzná za vhodnou. Taková je teorie a pojetí unschoolingu v jeho nejčistší podobě.

Unschooling v České republice

V současné době není možné v České republice děti formou unschoolingu vzdělávat, každé dítě musí plnit povinnou školní docházku, musí být zapsáno v nějaké konkrétní škole a plnit RVP. Rodiče, kteří chtějí nechat své děti se sebevzdělávat, tak zatím volí formu individuálního a domácího vzdělávání a je potřeba zvolit takovou kmenovou školu, kde přistoupí na volnější způsob povinného přezkušování. Nicméně v České republice existuje několik projektů, které se unschoolingem zabývají a kde lze čerpat inspiraci, např. Svoboda učení nebo Sebeřízené vzdělávání. A také u nás funguje Asociace svobodných demokratických škol, která sdružuje školy uplatňující principy unschoolingu a svobodného vzdělávání.

Unschooling trochu jinak

Jakkoli vypadá takovýto přístup ke vzdělávání jako bláznivý experiment, o kterém bych sama ještě před dvěma lety pochybovala, dnes ho považuji přinejmenším za inspirativní. Vždyť co jiného než jakési odškolnění (jak by se dal anglický termín asi nejlépe přeložit českým výrazem) jsme v posledních dvou letech zakusili v celosvětovém měřítku?

Téměř ze dne na den moderní školské vzdělávací systémy, tak jak jsme na ně byli zvyklí, přestaly fungovat. Každý se s tím vypořádal jinak. Extrovertní žáci a studenti strádali, ti introvertní se ještě více zabydleli a hověli si ve svých pokojíčcích. Všichni však museli nějak čelit stejné výzvě – vzdělávání bez školních lavic, s omezeným rozvrhem hodin, bez spolužáků a často bohužel i s nevelkou pomocí některých pedagogů. Někomu to vyhovovalo více a někomu méně a někdo měl podmínky pro vzdělávání v domácím prostředí velmi ztížené. Ovšem ukázalo se, že to lze. Ti šikovnější, motivovaní a ukáznění dokonce zvládli se zdokonalit v oblastech, které je baví – naučili se plynně anglicky, začali se zajímat o politiku a dění doma i ve světě, jiní rozvíjeli své malířské schopnosti nebo začali chodit do přírody fotografovat. A to díky tomu, že je nikdo nenutil, měli na to čas a nemuseli se tak intenzivně věnovat předmětům, které je nebaví.

Je zřejmé, že jsme se během posledních dvou let stali svědky velké a nevídané proměny společnosti, jejíž staré systémy a paradigmata se hroutí, a v mnoha oblastech našich životů bude muset nutně začít vznikat něco nového. Zdá se, že také Ministerstvo školství pochopilo, že pokud školy budou chtít udržet krok se současným zrychleným vývojem světa, musí začít inovovat. V rámci Strategie 2030+ s cílem „zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život“ se ve vzdělávacím programu chystají velké změny. Otázkou je, s jak velkým nadšením budou sami pedagogové tento cíl proměňovat v realitu. Sotva se totiž poprali s tolik neoblíbenými ŠVP a už budou muset začít tvořit z gruntu nové. Bude to pravděpodobně zase další zdlouhavý a jen velmi málo efektivní proces, který se možná v příští dekádě dočká nějaké konkrétní podoby, jenže mezi tím společnost a svět kolem už budou zase o mnoho mílových skoků dál.

Na webových stránkách o svobodném vzdělávání, které jsou uvedeny výše, jsem narazila na zajímavý citát Petera Graye, amerického psychologa a propagátora sebeřízeného vzdělávání. Ten tvrdí, že „skutečná reforma školství se odehraje vně tradičního školství a přijde ze strany rodičů.“ Je zřejmé, že unschooling není ani zdaleka pro všechny, a že aby byla takto netradiční forma vzdělávání funkční, je nutné předpokládat velkou zralost, disciplínu, motivovanost, ale také odvahu, a to jak u rodičů, tak u dětí. Ale proč se alespoň neinspirovat a nezkusit to zase jednou trochu jinak?

Kam dál? Webinář Učíme online

Pokud vás tento článek o svobodném vzdělávání zaujal, podívejte se do naší videotéky na kurz, jehož lektorkou je Zdeňka Šíp Staňková, jedna z hlavních propagátorek unschoolingu u nás. Uslyšíte o unschoolingu od někoho, kdo ho se svými dětmi prakticky provozuje, a možná nabudete stejného dojmu jako já, že to vlastně může celkem dobře fungovat.

Meditace je pro každého

Meditace

Slovo meditace možná může být pro některé lidi odrazující, protože si pod tím představí něco ezoterického, něco jako jógu, nebo něco, co dělají asketičtí mniši ve východních filozofiích. Lektoři Petra Slancová a Libor Šulák nám na webináři naopak ukázali, že meditace je (nebo by měla být) běžnou součástí života moderního člověka v současné společnosti. Může se totiž stát naším parťákem, který nám bude věrně sloužit a přispívat k našemu duševnímu i fyzickému zdraví, protože psychika a fyzický stav těla jsou propojené. Zároveň nám ale oba lektoři ukázali, že to vůbec nemusí být nic složitého a zvládne to opravdu i úplný začátečník, který s meditací zatím nemá žádnou osobní zkušenost.

Na začátku webináře jsme se o meditaci v krátkosti dozvěděli úplný základ a řeč přišla i na často používaný pojem mindfulness, který bývá s meditací spojován. Meditace představuje jakousi mentální očistu a je vlastně jedno, jestli jsme zrovna na rybách, sedíme doma nebo se procházíme lesem. Je to proces, kdy necháváme zklidnit svou roztěkanou mysl – a řekněme si upřímně, že nemít v dnešní informacemi a událostmi přehlcené době roztěkanou mysl, je skoro nemožné. Ale meditace a mindfulness nám právě s tímto mohou pomoci, a je prakticky jedno, jestli tomu říkáte zrovna „meditace“ nebo ne.

Ochutnávka

Po úvodních slovech přišel čas na praktickou ochutnávku – řízenou meditaci zaměřenou na dech, kterou nás skvěle provedla Petra Slancová. Během covidových lockdownů se naše životy výrazně přesunuly do online světa a po Zoomu nebo Meetu jsme si vyzkoušeli skutečně ledacos, ale meditovat za notebookem, to pro mě (a řekla bych nejen mě) byla premiéra. Nejprve bylo třeba zaujmout pozici, která je nám příjemná, usadit se s rovnými zády a začít zhluboka dýchat. Už to samotné byl pro mě zdroj jisté úlevy, protože každý den trávím hodiny sezením u počítače, kde na rovná záda a dýchání rozhodně nemyslím tolik, jak je potřeba. V minutách, které pak následovaly, se díky Petřině vedení naše pozornost zaměřila na dech. Právě uvědomování si vlastního dechu je základem meditace.

Soustředit se na dech, to se celkem snadno řekne, ale provedení už je pro mě o poznání náročnější. Často se mi nedaří zastavit příval myšlenek a nápadů, zkrátka neřešit to, co mi právě běhá hlavou. Jak ale řekla Petra Slancová, pokud naše pozornost ubíhá od dechu k myšlenkám, jen si to uvědomme a vraťme se zpátky k dechu. Právě tuhle radu si odnáším jako hlavní ponaučení a něco, co se chci do života naučit. Trochu se mi tím také změnila (možná začátečnická) optika, že při meditaci není třeba vlastní myšlenky zastavovat nebo si je snad zakazovat, ale spíš je zkrátka nechat plynout a vědomě zaměřit svou pozornost zpět k dechu a meditaci, tedy tomu, co v ten daný okamžik dělám.

Praktický příklad

Po skončení řízené meditace se s námi lektoři i moderátor webináře Adam Martiška podělili ještě o začátky své meditační praxe a také o své zkušenosti, které jim meditace přináší. Libor Šulák také mluvil o tom, zda je potřeba meditaci trénovat.

Stejně jako třeba běháme, cvičíme a hýbeme se, abychom si udrželi zdraví těla, je třeba pečovat i o svou psychickou pohodu. Protože, jak na webináři zaznělo, mysl může být naším největším přítelem i nepřítelem. Meditace nám v tom může pomoci, třeba v podobě lepšího zvládání stresu, náročných situací a negativních pocitů nebo kvalitnějšího spánku. A to za pokus stojí, co říkáte?

Můžete to zkusit třeba s aplikací Calmio na 30 dnů zdarma.