07. června 2022
Marta Štefanidesová

Unschooling a sebeřízené vzdělávání

Jsou vám blízká tvrzení, že současný vzdělávací systém ubíjí dětskou tvořivost a fantazii a nepodporuje rozvoj schopností a talentu jednotlivce? Všimli jste si, že zatímco v posledních dvou letech školy děti bojovaly s nástrahami lockdownů a s omezením přímé výuky ve třídách, mnoho žáků, studentů i rodičů si uvědomilo, že v současném světě již není pro získávání informací potřeba sedět v lavicích a poslouchat výklad pedagoga? Domníváte se, že vzdělávání dětí tak jak jej známe dnes je patrně na prahu zlomu a nutně bude muset dojít k jeho radikální proměně tak, aby školská zařízení místo biflování faktů lépe připravila žáky a studenty na praktický život ve světě? Pak pro vás může být velkou inspirací tzv. unschooling neboli svobodné a sebeřízené vzdělávání.

Co je unschooling a sebeřízené vzdělávání?

Jedná se o jistou formu domácího a individuálního vzdělávání, ovšem tento přístup jde ještě dál v tom, čemu říkáme alternativní pojetí vzdělávání dětí. Unschooling totiž odmítá jakékoli formy moderního školního vzdělávacího systému s předem danými osnovami. Děti, které se tímto způsobem učí, nejen že nechodí do školy, ale ani je nevzdělávají jejich rodiče, jako je tomu u již celkem běžného domácího vzdělávání. Takové děti dokonce ani nedocházejí na pravidelná přezkušování a jejich úroveň znalostí není žádným způsobem ověřována. Kdo tedy děti při unschoolingu vyučuje? Nikdo. Sebeřízené vzdělávání je založeno na tom, že učení se je přirozený celoživotní proces, který probíhá v každé chvíli našeho života. Dítěti je umožněno učit se, co chce, kdy chce a jakým způsobem chce, jinými slovy je mu v jeho sebevzdělávání dána naprostá svoboda. Jediným úkolem rodičů je poskytnout dítěti láskyplné a respektující prostředí, které mu umožní se rozvíjet. Je tak celkem jedno, zda se dítě naučí číst v šesti anebo v osmi letech, samo si volí látku k učení tehdy, kdy to považuje za vhodné a postupuje svým vlastním tempem. Učivu, které ho nezajímá, nevěnuje pozornost nebo se jej učí jen do takové míry, jakou uzná za vhodnou. Taková je teorie a pojetí unschoolingu v jeho nejčistší podobě.

Unschooling v České republice

V současné době není možné v České republice děti formou unschoolingu vzdělávat, každé dítě musí plnit povinnou školní docházku, musí být zapsáno v nějaké konkrétní škole a plnit RVP. Rodiče, kteří chtějí nechat své děti se sebevzdělávat, tak zatím volí formu individuálního a domácího vzdělávání a je potřeba zvolit takovou kmenovou školu, kde přistoupí na volnější způsob povinného přezkušování. Nicméně v České republice existuje několik projektů, které se unschoolingem zabývají a kde lze čerpat inspiraci, např. Svoboda učení nebo Sebeřízené vzdělávání. A také u nás funguje Asociace svobodných demokratických škol, která sdružuje školy uplatňující principy unschoolingu a svobodného vzdělávání.

Unschooling trochu jinak

Jakkoli vypadá takovýto přístup ke vzdělávání jako bláznivý experiment, o kterém bych sama ještě před dvěma lety pochybovala, dnes ho považuji přinejmenším za inspirativní. Vždyť co jiného než jakési odškolnění (jak by se dal anglický termín asi nejlépe přeložit českým výrazem) jsme v posledních dvou letech zakusili v celosvětovém měřítku?

Téměř ze dne na den moderní školské vzdělávací systémy, tak jak jsme na ně byli zvyklí, přestaly fungovat. Každý se s tím vypořádal jinak. Extrovertní žáci a studenti strádali, ti introvertní se ještě více zabydleli a hověli si ve svých pokojíčcích. Všichni však museli nějak čelit stejné výzvě – vzdělávání bez školních lavic, s omezeným rozvrhem hodin, bez spolužáků a často bohužel i s nevelkou pomocí některých pedagogů. Někomu to vyhovovalo více a někomu méně a někdo měl podmínky pro vzdělávání v domácím prostředí velmi ztížené. Ovšem ukázalo se, že to lze. Ti šikovnější, motivovaní a ukáznění dokonce zvládli se zdokonalit v oblastech, které je baví – naučili se plynně anglicky, začali se zajímat o politiku a dění doma i ve světě, jiní rozvíjeli své malířské schopnosti nebo začali chodit do přírody fotografovat. A to díky tomu, že je nikdo nenutil, měli na to čas a nemuseli se tak intenzivně věnovat předmětům, které je nebaví.

Je zřejmé, že jsme se během posledních dvou let stali svědky velké a nevídané proměny společnosti, jejíž staré systémy a paradigmata se hroutí, a v mnoha oblastech našich životů bude muset nutně začít vznikat něco nového. Zdá se, že také Ministerstvo školství pochopilo, že pokud školy budou chtít udržet krok se současným zrychleným vývojem světa, musí začít inovovat. V rámci Strategie 2030+ s cílem „zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život“ se ve vzdělávacím programu chystají velké změny. Otázkou je, s jak velkým nadšením budou sami pedagogové tento cíl proměňovat v realitu. Sotva se totiž poprali s tolik neoblíbenými ŠVP a už budou muset začít tvořit z gruntu nové. Bude to pravděpodobně zase další zdlouhavý a jen velmi málo efektivní proces, který se možná v příští dekádě dočká nějaké konkrétní podoby, jenže mezi tím společnost a svět kolem už budou zase o mnoho mílových skoků dál.

Na webových stránkách o svobodném vzdělávání, které jsou uvedeny výše, jsem narazila na zajímavý citát Petera Graye, amerického psychologa a propagátora sebeřízeného vzdělávání. Ten tvrdí, že „skutečná reforma školství se odehraje vně tradičního školství a přijde ze strany rodičů.“ Je zřejmé, že unschooling není ani zdaleka pro všechny, a že aby byla takto netradiční forma vzdělávání funkční, je nutné předpokládat velkou zralost, disciplínu, motivovanost, ale také odvahu, a to jak u rodičů, tak u dětí. Ale proč se alespoň neinspirovat a nezkusit to zase jednou trochu jinak?

Kam dál? Webinář Učíme online

Pokud vás tento článek o svobodném vzdělávání zaujal, podívejte se do naší videotéky na kurz, jehož lektorkou je Zdeňka Šíp Staňková, jedna z hlavních propagátorek unschoolingu u nás. Uslyšíte o unschoolingu od někoho, kdo ho se svými dětmi prakticky provozuje, a možná nabudete stejného dojmu jako já, že to vlastně může celkem dobře fungovat.

Projekt Učíme online vznikl jako aktivita dobrovolníků neziskové organizace Česko.Digital ve spolupráci s American Academy, GUG.cz, Google ČR, Microsoft ČR a dalšími partnery.
Nyní je projekt realizován Národním pedagogickým institutem České republiky (NPI ČR).
linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram