Děti by měly sami rozhodovat o tom, co a jakým způsobem se mají učit. Možná to zní až neuvěřitelně, někomu může podobný výrok připomínat unschooling, nebo si něco takového nedokáží představit v prostředí školy. Ano, máme tu rámcový a školský vzdělávací program, o zodpovědnosti vůči dětem nemluvě. Přesto existují cesty, jak skloubit přání žáka s povinnostmi pedagoga.
Co znamená převzít zodpovědnost za své vzdělávání?
Dospělí mají často pocit, že jsou tím základním kamenem, bez kterých si děti nemohou osvojit žádné dovednosti, znalosti, … Ale když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že se většina dětí s touto zodpovědností už narodila – určuje si vlastní tempo i způsob, kterým se učí chodit, mluvit, poznávat okolí, osvojovat si schopnost soužití s jinými lidmi, zjišťuje, co ho baví a tak dále. Proces pokračuje až do doby, než do něho vstoupí dospělý a začne dítě regulovat. Proč? Nejspíš z pocitu zodpovědnosti za jeho vývoj a vzdělávání.
Může se to zdát jako cesta od extrému k extrému. Na jedné straně dítě, které je stoprocentně zodpovědné samo za sebe, na druhé dospělí, kteří tabulkově vzdělávají dítě bez ohledu na jeho zájmy nebo individualitu. Tak to samozřejmě není, alespoň běžně ne. Ale s rozmachem alternativního vzdělávání mívám občas pocit, že přesně tak to rodiče vnímají.
Jako učitelé máte možnost nejen částečně vrátit dětem možnost rozhodovat o jejich vlastním vzdělávacím procesu, ale hlavně je více vtáhnout do studia a probudit v nich zájem o učení. Pochopitelně v souladu se vzdělávacím programem. Jak? Velmi snadno, jak sami uvidíte. Pro začátek vás může inspirovat Jiří Březina, jeden z průvodců v brněnské ScioŠkole.
Učitel jako průvodce, ne šéf
Všimli jste si odkazu na Jiřího Březinu, který vyučuje žáky na 2. stupni ve ScioŠkole? Pokud ano, určitě vám neuniklo, že o sobě nehovoří jako o učiteli, ale jako o průvodci. Výsledek může (ale nemusí být) dost podobný, ale cesta k němu úplně jiná.
Průvodce žáky provází na jejich cestě ke vzdělávání. Pomáhá jim, pokud nemohou najít cestu k cíli, motivuje, když je potřeba, nabízí další okruhy vzdělávání, … Učitele žáci vnímají spíše jako někoho, kdo jim předá ucelené informace, které budou v pozdějších týdnech předmětem písemného zkoušení.
Obě tyto možnosti vedou k naplnění vzdělávacího programu (tolikrát omílaného, protože tak to zákon vyžaduje). Zkuste se třeba na chvíli zamyslet a sami si zodpovědět, které skupině se sami blížíte.
Jak vtáhnout žáky do děje?
Hlavně při on-line výuce je obvyklé, že mladší žáci překřikují jeden druhého, zatímco starší zarytě mlčí. O čem se ale obvykle chtějí velmi ochotně bavit, jsou jejich vlastní zájmy. Právě ty jsou klíčem pro osvěžení výuky mnoha předmětů. I počítačové hry, které jsou mnohdy terčem kritiky, mohou rozvíjet. Tak proč toho nevyužít?
Stěžejní otázkou učitele by proto měl být dotaz na zájmy. Protože škola nemůže být pouze o nich, je důležité se také zamyslet nad přínosem. Ať už konkrétních koníčků nebo probíraného učiva. Studenti se budou mnohem ochotněji učit i to, co je příliš nebaví, pokud budou vědět, proč je pro ně látka důležitá. Od základu se tak změní jejich motivace.
Princip je velice snadný
Na závěr si to ještě jednou shrňme. Pokud si lámete hlavu s tím, jak žákům ozvláštnit vyučovací hodinu, více je vtáhnout do celého procesu a probudit v nich zájem o učení, zkuste být více osobní. Debata o zájmech žáků, ať už jsou jakékoliv, může být příjemným zpestřením jakékoliv hodiny. Jejich koníčky se dají použít jako náplň další hodiny, téma závěrečné práce nebo například skupinového projektu, který nahradí běžný domácí úkol.
Pokud pomineme téma žákových zájmů, obsahem každé efektivní hodiny by měl být rozhovor o přínosech probíraného tématu. Někdy pro žáky bývá velmi obtížné klást nové informace do souvislostí s těmi již osvojenými, případně nedokáží dohlédnout do blízké budoucnosti a sami si odpovědět, k čemu by jim právě tyto znalosti mohly být užitečné. Zeptejte se jich, debatujte o tom a jejich zájem vzroste.
Pokud Vás téma zaujalo a chcete se dozvědět více, projděte si náš webinář zpracovaný do kurzu.
