Cena za inovace ve vzdělávání, známá spíše jako EDUína, je každoročně vyhlašována už od roku 2013. Do soutěže může projekt nominovat kdokoliv. Do druhého kola se potom pravidelně dostává 10 finalistů, ze kterých odborná porota vybírá tři nejlepší.

Cena EDUína je každoroční soutěž, do které je nominováno až několik desítek projektů z oblasti formálního i neformálního vzdělávání. Jejich kvalitu a přínos posuzuje sedmičlenná porota sestávající z odborníků na poli vzdělávání.

Ovšem nestačí mít jen dobrý nápad. Mezi posuzovanými kritérii je vedle praktického využití také aktuálnost, funkčnost nebo například udržitelnost. Právě tyto vlastnosti měly i vítězové letošního kola.

Jedním z finalistů v roce 2020 se stal i projekt Učíme online, o kterém se už několik měsíců hovoří napříč médii. Pod záštitou Česko.Digital od jara pomáhá školám, učitelům i studentům poradit si s nesnadnou výzvou, kterou distanční vzdělávání nepochybně představuje. Vedle pravidelných webinářů s praktickými tipy pro efektivnější online výuku zrealizovalo materiální pomoc školám a sociálně slabším rodinám se zajištěním vhodného technického vybavení.

Odborníci zasedající v komisi ocenili zejména aktuálnost tématu, rychlou a komplexní reakci na distanční vzdělávání, se kterým školy obvykle neměly žádné zkušenosti, a v neposlední řadě schopnost zajistit obrovský tým dobrovolníků, díky nimž má pomoc ještě větší dopad.

Proto ocenění nepatří pouze zakladatelům, ale také všem dobrovolníkům, kterých je v současnosti více než 600.

První místo obdržel projekt Buddies program online, který vytvořila Základní škola Smart. Cílem je propojit žáky 1. a 2. tříd se staršími studenty, kteří v roli dobrovolníků mohou mladším spolužákům pomoct se zvládnutím problematického učiva. Podpora probíhá v rámci půlhodinových online setkání.

Porota v tomto případě ocenila zejména podporu a rozvoj sociálních kontaktů, které považuje za stěžejní. Důležitá byla i aktuálnost tématu a skutečnost, že se projektem mohou velice snadno inspirovat i ostatní školy.

Na třetím místě se umístil projekt Zapojme všechny, na kterém se podílí organizace Člověk v tísni spolu s Národním pedagogickým institutem České republiky. Propojuje státní správu, neziskový sektor a vysoké školy, aby efektivně zprostředkoval doučování dětí, které jsou sociálně znevýhodněné. Právě tuto skutečnost porota ve svém výběru nejvíce zohlednila.

Dva týdny po zahájení školního roku jsme si povídali s paní Radanou Šimčíkovou, ředitelkou Základní školy Tehov u Říčan, o zavádění jejich online výuky. Při implementaci byla výhodou školy její velikost. Dohromady s mateřskými školami má okolo 130 dětí.  Nevýhodou mohlo být, že se ve škole vyučuje pouze první stupeň. Ukázalo se však, že s pomocí rodičů se online výuka dá zvládnout i s těmi nejmenšími. Jaké výhody má pro distanční výuku škola na venkově? A co si ponechali ještě v papírové formě? Vše si můžete přečíst v rozhovoru připraveném dobrovolníky z Učíme Online.

Jak probíhal váš první kontakt s Učíme online?

O zavírání škol jsme se dozvěděli dříve z internetu než z oficiálních zdrojů. Před uzavřením jsme stihli pouze narychlo dětem zadat domácí úkoly. Jako většina ostatních škol jsme s výukou na dálku neměli žádné zkušenosti. Začala jsem se pídit, jak ji u nás zavést, mezi různými učitelskými spolky na sociálních sítích. Narazila jsem na váš dotazník ve facebookové skupině Učitelé+. Vše jsem vyplnila a během jednoho dne mi zavolal pan Jansa a spolupráce byla na světě. Až mě zaskočilo, jak to bylo všechno rychlé.

Jak dlouhá byla doba mezi uzavřením škol a vaší implementací GSuite?

Myslím si, že nějakých čtrnáct dní. Během této doby jsem experimentovala se svým osobním účtem na Gmailu, ale brzy jsem zjistila, že nám to nebude stačit. Na začátku paní učitelky posílaly úkoly e-mailem. Zajímavou výjimkou u nás byla paní učitelka z první třídy, kde je pouze 12 dětí. Ona komunikovala s rodiči a dětmi přes WhatsApp. A celkem to šlo.  Dlouhodobě to však bylo neudržitelné, a proto nám pomoc pana Jansy přišla vhod. Během krátké doby mi vysvětlil základy GSuite a hlavně pomohl s nahráním žáků do platformy. S kolegyněmi jsme se jednou sešly, vysvětlily si to a rozjely jsme to.

Přemýšleli jste například o Microsoft Teams nebo jiné možnosti?

Ano, ve škole máme Microsoft licence, ale GSuite mi přišlo uživatelsky jednodušší a přehlednější. Navíc jsem měla osobní účet na Gmailu, tak jsme si to vyzkoušeli. Přestože učím druháky, tak to děti bez problémů zvládaly. Máme výhodu v tom, že jsme velmi malá škola. Hodně věcí jsme telefonicky řešili přímo s rodiči, když jsme viděli, že to dětem úplně nejde. Byl to nejrychlejší způsob. Rodiče dětí nám moc pomohli a bylo hezké od nich cítit podporu a vděk. Mnoho z nich má děti v různých školách a mohli srovnávat. Nejvíc je trápilo, že se napříč školami nepoužívala jednotná platforma. Vím o rodičích, kteří se museli učit tři různé systémy.

Jak vypadala výuka v době, kdy všechny děti byly doma?

Nejvíc jsme využívali funkci kalendáře, kde jsme měli dobrý přehled o veškeré výuce a mohli jsme na sebe snadno navazovat. Půjčili jsme do rodin tablety, protože ne všechny rodiny měly dostatek počítačového vybavení. Největším problémem bylo internetové připojení. To bylo  opravdu zásadní a je to něco, s čím nemůžeme pomoct. Je to dáno i charakterem naší vesnice, protože spousta dětí bydlí na samotách, kde je signál opravdu slabý. Mnoho rodičů navíc pracovalo z domova.

Jak zvládaly děti z prvního stupně výuku na počítači?

Řekla bych, že velmi dobře. Snažili jsme se výuku všemožně zpestřovat. Například jsme s manželem ukazovali, jak uplést pomlázku, nebo jsme vytvářeli zábavné kvízy o událostech, jako byly třeba Velikonoce. Zároveň jsme měli štěstí v neštěstí, že v době výuky z domova bylo opravdu krásně. Děti posílaly fotky a videa, jak venku cvičí, takže ani tělesná výchova nebyla bita. Výtvarná výuka byla také snadná. Děti malovaly obrázky a v květnu, po prvním návratu do škol, jsme všechny obrázky vytiskli a měli jsme výstavu. Nakonec fungovala i družina, pro kterou jsme využívali Google Classroom a například jsme vařili. Učitelský sbor to zvládl velmi dobře a bylo hezké vidět, že i starší paní učitelky zvládaly, někdy i lépe, přechod na online výuku.

A jaká byla situace ve chvíli, kdy se část dětí vrátila do lavic?

Měli jsme to rozdělené na několik skupin. Děti, které mohly přijít do školy, chodily dopoledne čtyři dny v týdnu. V pátek pak probíhala živá online výuka s dětmi, které byly doma. Samozřejmě jsme byli neustále v kontaktu se všemi dětmi skrz GSuite.

Využíváte nástroje Google i v rámci učitelského sboru?

My jsme se kompletně přesunuli do online prostředí. Ať už se jedná o materiály pro nemocné děti, domácí úkoly či rozvrhy hodin. Jedna z věcí, kterou si ještě udržujeme papírově, jsou žákovské knížky. Myslíme si, že pro menší děti je to důležité. V tuto chvíli jsme ve škole a uvidíme, jak dlouho to vydrží. Myslím si, že díky situaci na jaře jsme poměrně dobře připraveni. Teď by byla horší situace s prvňáčky, protože ti před rokem v březnu už docela věděli, co a jak. 

Děkujeme paní ředitelce, že si našla v náročném programu čas na rozhovor. Přejeme, ať distanční výuka probíhá hladce a ať jsou všechny děti brzy zpět ve školních lavicích.

Během distanční výuky řada českých škol přešla na jednu z mnoha volně nabízených platforem pro online výuku jako např. Google Classroom, Škola v pyžamu nebo Microsoft Teams a Office 365. Služby Office 365 jsou už 12 let pro školy zdarma, včetně všech nástrojů a velkého úložiště One Drive. V rámci Office 365 je velmi jednoduché sdílení čehokoliv s kýmkoliv, což učitelům i žákům usnadňuje práci. Škola má i nárok na garantovanou technickou podporu, což pomáhá při řešení problémů.

Jak využít MS Teams pro školní účely

Pokud chcete zakládat v MS Teams nové týmy, je to velmi snadné. Založíte je jako školní třídu a můžete si díky tomu nastavit zabezpečení a práva pro sebe i jednotlivé studenty. Tím zabráníte tomu, aby někdo ze studentů např. psal nevhodné komentáře, pokud na to nestačí jen domluva učitele.

Zvládnu to i já?

Prostředí MS Teams je velmi uživatelsky přívětivé, je možné například v příspěvku a nástěnce konkrétního studenta nebo celý tým označit. Také si díky propojení s MS Forms můžete vytvořit velmi rychlé a praktické hlasování. Pokud máte tým založený jako třídu, automaticky máte v horní liště další záložky jako soubory (pro sdílení souborů), poznámkový blok (One Note) nebo Zadání.

Jak využít MS Teams pro zasílání úkolů

Řada škol i v dnešní době bohužel posílá žákům úkoly přes email nebo jinou tradiční cestou, karta Zadání umožňuje velmi snadné a přehledné zadání úkolu, jeho odevzdání, kontrolu a hodnocení. V nastavení se dá odložit i spuštění, takže úkoly můžete mít připravené a následně se zadají ve vámi požadovaný čas například na konci online vyučovací hodiny. Pokud mají žáci odevzdávat třeba vyfocenou stránku pracovního sešitu, i s tím si Zadání umí dobře poradit s pomocí prázdného souboru PowerPointu, kam takovou fotku nahrají.

Online vyučovací hodiny

MS Teams samozřejmě umožňuje online schůzky, které se dají využít jako online vyučovací hodiny. Hodinu si můžete svolat snadno přes jedno tlačítko. V rámci online hovoru se dá nastavit oprávnění a zabezpečení. Nejčastěji se v tomto nastavení řeší, jak zakázat žákům, aby se ze schůzky navzájem vyhazovali nebo si ztlumovali mikrofony. Schůzku můžete naplánovat i pro rodiče a přes odkaz jim poslat pozvánku standardní komunikací, např. přes email. Ze schůzky si můžete stáhnout prezenční listinu. Bezpečné pro uživatele je i to, že kamery a mikrofony vám nikdo nemůže na dálku zapnout. Když si žáci kamery zapnou, můžete je vidět v různém nastavení i všechny najednou.

V hovoru si můžete vytvořit pro žáky skupiny přes samostatné kanály v týmu, časem se budou dát využít i skupinové místnosti, které Microsoft připravuje.

Prostředí MS Teams funguje dobře pro synchronní i asynchronní výuku a jeho ovládání je nejen snadné a intuitivní, ale i bezpečné. Projděte si náš zpracovaný kurz Výuky v Microsoft Teams a objevte více.

Online výuka začala rychlostí blesku. Nikdo by ani v tom nejdivočejším snu nečekal, že se v roce 2020 nastolí tak revoluční tempo digitalizace a technologického pokroku zrovna ve školství. Učitelé se proto museli obrnit vysokou dávkou tolerance a odolnosti. Vedle vzdělávání žáků pak bylo potřeba začít i se sebevzděláváním.

Na 35. setkání, v rámci webináře Aby online výuka nebyla jen frontální, si učitelé navzájem vyměnili své poznatky a zkušenosti s distanční výukou. Sdíleli samozřejmě také nesnáze, se kterými se během online hodin potýkají. Ne každý se setkal se stejnými potížemi jako kolegové z ostatních škol, proto se na webináři rozproudila debata plná různých zajímavých podnětů. Co byl pro učitele během online výuky největší problém? Trápil je nedostatek osobního kontaktu. U nižších ročníků, kde je potřeba žáky více kontrolovat, najednou nemohli nahlédnout do sešitů či jasněji vysvětlit probíranou látku. Někomu pak scházela klasická tabule s křídou, jejíž funkci si však, do jisté míry, kompenzovali aplikacemi jako Jamboard či sdílenými tabulemi. Na denním pořádku pak přicházely problémy jako málo soukromí žáků pro výuku, nedostatečné plnění úkolů nebo nesamostatnost dětí umocněná tím, že se online výuky účastnili společně s rodiči.

Kromě těchto externích aspektů, které jsou ze strany školy a učitelů těžko ovlivnitelné, jsme se na webináři zaměřili také na to, jak mohou sami vyučující své online hodiny zlepšit. V první řadě je důležité nemít přehnaná očekávání. Je lepší ze svých požadavků spíše slevit a pracovat se situací, jaká je. Důležitou roli pak hraje připravenost před samotnou hodinou. Ať už je řeč o technice, aktivitách, nebo přístupu do online classroomu. Na začátku každé hodiny je dobré udělat prezenci a počet účastníků výuky si průběžně kontrolovat. Pro udržení pozornosti žáků je dobré střídat různé druhy aktivit. Zapojte je třeba do skupinové práce, nechte je vyluštit hádanku, zahrajte si s nimi hru na styl Riskuj! nebo využijte interaktivní aplikace jako Mentimeter. Možností je opravdu hodně.

Distanční výuka je v mnohých ohledech větším oříškem než výuka ve škole. Digitální prostředí ale nabízí spoustu výhod a šikovných nástrojů, které je dobré ovládat a pracovat s nimi. Sledujte naše webináře a kurzy, kde se budeme i nadále snažit vytěžit společně z digitálního prostředí maximum.

Online výuka, která nečekaně započala na jaře, s sebou přinesla nemalé výzvy. Málokterá základní škola byla na tento typ výuka dostatečně připravena ze své vlastní iniciativy. A nejenom školy, ale i domácnosti – jak žáci, tak jejich rodiče.  

Většina škol se po vyřešení technické, organizační a komunikační stránky domnívala, že je krize zažehnána a výuka může být bez větších potíží zahájena. Během samotných vyučovacích hodin a feedbacků od žáků se však učitelé dozvěděli surovou realitu. Někteří žáci neměli svůj vlastní počítač či počítač obecně (díky čemuž se nemohli pravidelně zúčastnit vyučovacích hodin či plnit včas úkoly). Někteří nemají vlastní pokoj, tedy soukromí, které by k úspěšnému učení se a plnění úkolů potřebovali. Sdílený pokojíček se sourozenci je aspektem, který není v českých domácnostech něčím neobvyklým. Učitelé si během online výuky začali uvědomovat, že jistá individualita vůči konkrétním žákům, ale i vyučované látce, je a bude něčím, co se bude muset vzít v potaz a že dle těchto podmínek bude nezbytné upravit výuku tak, aby byla ušita na míru. 

O dnešní generaci můžeme říci, že se s technologiemi v rukách vyloženě rodí. První pohled rodiče na své vlastní dítě probíhá přes obrazovku telefonu. Za pár chvil koluje fotografie novorozeného potomka po sociálních sítích. Málokteré dítě nepřišlo do styku s mobilním telefonem, notebookem, televizí, herní konzolí či internetem později, než by nad těmito vymoženostmi dokázalo samo uvažovat. A i přesto, že v tomto technologickém pokroku děti začínají vyrůstat, je implementace technologií do výuky a online výuka v České republice opravdu v plenkách, nemluvě o financování a postavení školství jako celku. Pro děti, ale i pro učitele, bylo donedávna skloubení klasické výuky a moderních technologií opravdové sci-fi. Lidově bychom mohli konstatovat, že je to nezvyk – nezvyk nevyjít z domu, nedojít či nedojet do školy, nesetkat se se spolužáky či kolegy kantory, nejít na společný oběd. Pro někoho život snů, pro někoho uvěznění mezi čtyřmi stěnami. 

Téma jarní distanční výuky již bylo rozebíráno v jednom z našich webinářů, konkrétně v 32. online setkání nesoucí název Ohlédnutí za jarní online výukou (ponaučení a výzvy). Učitelé při tomto online webináři sdíleli mezi sebou osobní zkušenosti. Vznesli jak pozitivní, tak negativní aspekty online výuky, své zkušenosti s implementací online výuky na škole, kde učí. Přiblížili, jak probíhalo organizování a prioritizování výuky a osnov, shrnuli celkový přístup k výuce, domácím úkolům či využívání online aplikací. Učitelé v závěru došli ke stanovisku, že vyhlášení nouzového stavu bylo opravdu šokující a přineslo těžké chvíle, na které byli stěží připraveni. 

Ať už pro dospělého člověka či pro dítě je tato dávka nařízeného „asociálna“ ve spojitosti s velkou neznámou ohledně budoucího života, zdraví, schopnosti zacházet s technologiemi či předáním kvalitních znalostí enormní dávkou stresu a strachu. S jistou mírou radosti se dá však konstatovat, že se prvotní zkušební doba osvědčila. S jakoukoliv další řízenou či neřízenou izolací by se nyní mělo české školství popasovat mnohokrát lépe, než tomu bylo v polovině března. Můžeme i doufat, že z tohoto těžkého období plného strachu a nejistot vytěžíme pokrok pro budoucnost školství, jež se touto nečekanou situací nastartovalo.

„Víte, proč je matematika nejvíce nenáviděným předmětem? Proč z ní mají děti nejhorší známky? Je to velice prosté, na matiku nelze napsat tahák. Je to předmět o chytrosti.“

S tímto souvětím můžeme souhlasit nebo i ne. Záleží na úhlu pohledu, na postupu a na tom jak jsme došli k závěru. I tato věta zní pěkně matematicky. Jak se podívat na matematiku jinak? S tímto předmětem se pojí tolik klišé, jako s žádným jiným ve škole. Všichni řeší, jak ji udělat zábavnější, oblíbenější a prostě jinou. Každý předmět může být nej, ale je potřeba k němu takto přistupovat hned od začátku a to nejen jako učitel, ale i jako rodič. Pak k tomu ten malý školáček bude přistupovat stejně. 

Před jarem 2020 byl tohle hlavní cíl učitelů matematiky a spoustě z nich se to ve třídách dařilo. Pandemie Covid 19 do toho zasáhla a změnila směr. Díky webinářům projektu Učíme Online nebyla tato změna plná strachu, ale motivace a příležitostí. Jak udělat matematiku zábavnou? Tipy a návody si představíme. 

Jak rozehřát děti na začátku hodiny a nastartovat jejich hlavu pro počítání. Můžeme vzpomínat na krátké pětiminutovky, které se používaly před 20 lety. Teď díky technologiím si můžete s dětmi třeba zahrát Matematický poker neboli Matematico. Pro online výuku je tato hra ideální. Děti potřebují jen papír, tužku a nakreslenou mřížku 5 x 5. Učitel losuje čísla z balíčku, ten obsahuje celkem 52 čísel s hodnotami od 1 do 13, přičemž každé číslo je zde právě 4 krát (stejně jako balíček karet pro poker, ze kterého hra vychází). Hra je bodovaná pomocí kombinací a počítají se sloupce, řádky a dvě hlavní diagonály. Více na  www.matematico.cz 

U této hry je dobré zahrát aspoň 3 partie za sebou. Uvidíte, jak rychle děti začnou taktizovat a analyzovat hru. Pro ulehčení je k dispozici i online generátor čísel. 

Druhou rozcvičovací možností je hra Tvoř příklady. Vychází ze hry Město, jméno, zvíře, věc. Principem je opačná cesta matematických výpočtů. Učitel zadá výsledek a děti musí vymyslet postup k jeho dosažení vždy pomocí sčítání, odčítání, násobení a dělení. Například výsledek bude vždy 20, ale vzniknou 4 cesty k jeho dosažení. Žákům se přirozeně otevírá cesta k logickému myšlení a kreativitě. Matematika je totiž kreativní, záludná a především hravá. 

Po rozcvičení většinou začíná hlavní výuka. Představíme vám blíž skupinové projekty v online prostředí. Díky nim se probírá nejen látka, ale děti se učí i spolupráci, týmové strategii a rozdělování úkolů. Správné skupinové projekty začínají vhodným vytvořením skupin. Učitel musí vědět dopředu, čeho chce v hodině dosáhnout a k tomu přizpůsobit skupiny. Dle úrovně, pohlaví nebo to nechat na dětech či náhodě. 

Výhodou skupinových prací je možnost používat i rozdílná zadání. Tímto se výuka personalizuje a přizpůsobuje možnostem a potřebám žáků. 

Příkladem je Aukce matematických vět. Pedagog vytvoří cca 10 matematických vět (správné i chybné), které odráží probíranou látku (např. krychle má 8 vrcholů). Každá věta má svou vyvolávací cenu (např. 10-20 Kč). Učitel dá skupinám stejný čas na prozkoumání nabídky (všechny věty i s jejich cenami najednou). Skupina má k dispozici 200 Kč na nákup vět. Děti se nejprve na nabídku podívají a ve skupině vyhodnotí, co koupit a za kolik. Pak jdou všechny věty do dražby. Hra končí, až všechny věty projdou vyvoláváním. Nemusí se koupit všechny věty. Cílem je koupit, co nejvíc správných vět, za co nejmenší peníze. 

Multifunkčním nástrojem v online výuce jsou QR kódy. Výuka bude s nádechem tajemství a honby za pokladem. Existují různé generátory. Schovat v nich můžete téměř cokoliv. Jde do nich pěkně ukrýt zadání příkladu. Děti potřebují pouze čtečku a většinou se ve skupině najdou alespoň 2 děti, které mají chytrý telefon. Pokud máte pro výuku k dispozici tablety, tak není co řešit. Po dokončení úkolu jde tady krásně vyhodnotit, společně s dětmi, jak se jim dařilo a co může být příště lepší. 

Složitější možností je zadání úkolu skrýt do nedokončeného QR kódu, který děti musí dokreslit sami. Např. políčky s čísly, za kterými se skrývají otázky s odpověďmi Ano/Ne (políčka s odpovědí Ano se vybarvují nebo naopak). Následně se dostanou k samotnému příkladu. Vše je možné si připravit pěkně dopředu pomocí webu www.mal-den-code.de. Nebojte se dokreslovat třeba i obyčejnou tužkou, jde to a čtečka to bez problému přečte. 

Skvělým tipem je také umístění QR kódu různě po třídě. Díky nim se děti musí pohybovat. 

Faktorem strachu ve výuce matematiky jsou písemky a to především závěrečné. Řešením mohou být Gradované písemky. Principem je, že každý úkol je složen ze 3 příkladů (A, B, C) a žák má možnost si zvolit, který bude řešit. Obtížnost úkolů graduje: A lehký, B středně těžký, C obtížný. Počet bodů je u všech možností stejný. Výsledek žáka se správnými úkoly A je stejný, jako s úkoly C. Díky možnosti volby nejsou děti tak pod stresem. Samozřejmě je potřeba děti podporovat a vyzvat k řešení těžších úkolů jakožto výzvy.   

Je toho spousta, co můžete vyzkoušet v rámci výuky a přizpůsobit vašim potřebám i třídě. Posledními tipy pro zábavnější matematiku je použití šifer a hádanek. Velmi používaná je tzv. Zebra nebo můžete vyzkoušet aktivitu s nádechem programování RunMarco.
Závěrem jen poslední doporučení, které by mělo zůstat součástí výuky už napořád. Všechny online aktivity, které vznikají v distanční výuce, je super ukládat v tzv. portfoliu žáka. Jde to jednoduše např. v Google Classroom. Žák díky tomu neztratí přehled ve výuce, i když bude nucen zůstat doma třeba 14 dní. Určitě se nevracejme jen k frontální výuce, ale ponechejme i dobré věci z distanční výuky. Děti baví nové technologie a možnosti. Výuka se stává zajímavou a díky tomu se děti i lépe učí a nejen v matematice.

V první vlně pandemie Covid 19 se roztrhl pytel s tipy, jak zvládat online školu. Otevřely se nové možnosti, které měly velká pozitiva, ale i úskalí. V dobré víře se učitelé pustili do vedení online hodin a zjišťovali za běhu, kde je tlačí pata a hledali pomoc. Jednou z možností, jak realizovat online výuku jsou aplikace Google, které se staly velmi dobrým pomocníkem řady učitelů i celých škol. Konkrétně Google Meet a Google Jamboard. 

Tyto aplikace mohou tvořit online výuku, která hravě vzdělává, je jednoduchá a má obrovský potenciál pro fantazii učitelů. První z nich je Google Meet, s kterým jde vytvářet videokonference až pro 100 účastníků. Umožňuje pozvat žáky pomocí e-mailové adresy do chráněného online prostředí. Učitelé hodinu vedou snadno a bezpečně ovládají její průběh. Sdílí prezentace i obrazovku počítačů nebo její části. 

Co je potřeba ze startu? Pouze založený účet Google a pak není nic jednoduššího, než zkusit vytvořit první Meet. Ovládání je velice intuitivní. Nejčastěji se Meet vytváří v kalendáři Google (výhoda opakovaných událostí, ale pozor na duplicitu, jelikož se vztahuje i na samotný odkaz schůzky). Další cestou je vytvoření Meetu na stránce meet.google.com. Schůzku můžete vytvořit i v Google Classroom, pokud jej využíváte ve škole. Zde je moc hezké vytvořit jeden Meet s datem 30.6.2021. Vytváříme tím prostor pro děti samotné bez učitele a dáváme možnost kontaktu i mimo klasické hodiny. Nikdo cizí se tam nedostane, pokud jej nepustí Moderátor/Učitel, tudíž je zajištěna i bezpečnost studentů. 

Nezbytnou součástí výuky jsou otázky a nejjednodušší forma pokládání dotazů je doprovodný chat v Meetu. Obsah výuky můžeme uchovat na později díky funkci nahrávání, která jde snadno zapnout i vypnout. Kdo vytvoří Meet je zároveň i jeho Moderátorem a pouze on může např. nahrávat nebo pouštět ostatní do hodiny. Nedoporučujeme umožnit vstup do Meetu osobám, které nemají Google účet. Je to bezpečnostní riziko, které by se nemuselo učitelům vyplatit. Může dojít k nabourání hodiny cizí osobou. Tento krok lze vynechat pokud dostali účastníci pozvánku na konkrétní e-mail. Velmi hezky to funguje v Google kalendáři, kde je možné nahrát seznam kontaktů a pozvat je z naplánované události. Pak účastníci nepotřebují povolení ke vstupu a jdou rovnou do hodiny. Pro připojení stačí účastníkům i odkaz, ale tady pozor na zveřejňování odkazů na sociálních sítích. 

Zaujmout děti ve třídě je pro zkušeného učitele hračka, ale co v online prostředí, kde je problém udržet jejich pozornost? Pak přichází chvíle vyzkoušet Google Jamboard, což je virtuální mazací online tabule, kterou učitel může snadno otevřít přímo v Google Meet nebo i samostatně. Cílem této aplikace je vytvářet vzdělávací obsah podle vlastní fantazie. Díky ní může začít pořádná jízda pro kreativní online učení, které baví nejen učitele, ale i žáky. Různé hry, křížovky, videa a skupinové projekty. Je toho tolik, že stačí jen vyzkoušet, co bude žáky bavit. Jde v ní vytvořit až 20 stran a dá se sdílet, jako vše pod hlavičkou Google. Při sdílení jdou nastavit práva uživatelů, kdo na ní může psát (Editor), nebo jen číst daný obsah (Čtenář). Umožňuje velmi rychlé psaní i skupinové práce (u nich můžete využít i nástroj Flippity.net, který vám snadno rozdělí děti do skupin). Jamboard jde připravit i předem a pak ho jen otevřít z Google Disku.

Nakonec tipy na klávesové zkratky, které se hodí snad každému: ovládání mikrofonu (Ctrl+D) a ovládání kamery (Ctrl+E). 
V tomto roce získaly zásady výuky Jana Ámose Komenského - Škola hrou nové rozměry a taky nekonečný potenciál. Každý se k této výzvě postavil různě. Učitelé, rodiče i děti. Mnozí si nedokázali představit naši novou realitu, ale byli nuceni ji ze dne na den přijmout. Od jara se podařilo už napořád změnit podobu našeho školství, ale stále platí, že bez nadšených učitelů to nejde. Tak se nebojte, zkoušejte a hrajte si. Lidé z Učíme Online vám rádi budou pomáhat.

Zaujal vás tento článek? Podívejte se na záznam webináře, který jsme pro vás zpracovali do kurzu a vyzkoušejte si s námi uvedené nástroje.

Čtvrtý rozhovor proběhl v půlce srpna s paní Barborou Kulhánkovou ze Základní školy Tišnov v Jihomoravském kraji. Paní Kulhánková je zástupkyní ředitele pro druhý stupeň, učitelkou matematiky a zároveň pověřenou osobou v otázkách ICT. Situace tak pro ni byla velmi náročná i díky tomu, že školu na náměstí 28. října navštěvuje přibližně 900 žáků. Zvládli to však statečně a na následujících řádcích se dozvíte, jak plánují dále využívat Google prostředí nebo to, jak zvládli návrat části dětí do lavic.

Jak jste se dostali ke spolupráci s Učíme online?

Přestože jsme již využívali některé možnosti digitální komunikace, tak jsme v žádném případě nebyli připraveni na kompletní online výuku. Když bylo jasné, že výuka z domova nebude záležitostí několika týdnů, tak jsme hledali dlouhodobé řešení, které by bylo pro nás funkční. Díky doporučení jedné maminky z Klubu přátel školy jsme se dostali k panu Danieli Thaiszovi, Vašemu kolegovi z Učíme online. On nám významně pomohl zcentralizovat veškeré aktivity na Google Classroom, jelikož spousta učitelů s tímto nástrojem začala pracovat po vlastní ose. Doufám, že si to pan Thaisz přečte, protože bych mu chtěla moc poděkovat. Bez jeho pomoci bychom se trápili mnohem víc.

Jak probíhalo školení prostředí Google?

Školení bylo dvojí. S panem Thaiszem jsme udělali školení na téma aplikací Google a poté s Radovanem Jansou už přímo na Google Classroom. Oba tyto tréninky byly plošně pro všechny pedagogy. Jakožto odpovědná osoba za ICT v naší škole jsem pak fungovala jako pomocná ruka, když kolegové měli otázky či problémy. Pro představu, na naší škole máme 53 učitelů a přibližně 30 asistentů. Přestože si myslím, že Google je uživatelsky velmi přívětivý, tak to pro nás nebylo vůbec snadné.

A jak probíhalo samotné zavádění nástroje napříč školou?

Nejsložitější byla standardizace. Začalo to mravenčí prací s přenastavováním účtů do Google domény a pokračovalo to tím nejsložitějším, a  to navedením učitelů a žáků do Google Classroom. V nižších ročnících využívali někteří učitelé i program Škola v pyžamu a ten jsme nechali běžet i po zavedení Google Classroom. 

Zmínila jste nejmenší žáky. Jak probíhala komunikace s rodiči?

Bylo nám jasné, že rodičům musíme poskytnout veškerý servis, aby to měli co nejjednodušší. Bohužel ze začátku to nebylo úplně možné, ale myslím si, že se nám v rámci možností dařilo s rodiči dobře komunikovat. Tady nám pomohla aplikace Google Meet, díky které jsme mohli dělat něco na způsob třídních schůzek.

Využíval Google Meet také učitelský sbor mezi sebou?

Ano, skrz tento nástroj jsme organizovali pracovní porady včetně pedagogické rady k ukončení školního roku. Dokonce přemýšlíme o tom, že při naší velikosti bychom mohli Google Meet využívat pro interní komunikaci i v budoucnu.

Jak vypadala situace ve chvíli, kdy se děti částečně vracely do tříd?

Bylo to zmatené. Neodpustím si kritickou poznámku k formě komunikace Ministerstva školství vůči školám. Museli jsme jednat velmi překotně a rychle, jelikož se musela zajistit spousta organizačních a hygienických opatření. Co se týče samotné výuky, tam mnoho učitelů připravovalo materiály z domova jak pro žáky ve škole, tak  i pro online hodiny. Ve třídách byli s dětmi fyzicky asistenti vyučujících.  Při návratu do školy bylo potřeba brát ohled na ohrožené skupiny mezi učiteli i žáky, a proto i v této době byla distanční výuka upřednostňována.  Do školy chodili ti, co mohli a ti, kteří chtěli.

Jaké jsou plány do nového školního roku?

Určitě plánujeme pokračovat ve využívání Google Classroom. S kolegy si myslíme, že se díky tomu dostaneme během výuky ke věcem, ke kterým bysme se normálně nedostali. Například učitel žákům řekne, že podklady jsou nasdílené v Google prostředí a mohou se k tomu vrátit na příští hodině. Je to pro pedagogy opravdu velká výhoda mít veškeré podklady na jednom místě. Navíc pro člověka v mé pozici, je mnohem jednodušší využívat jeden sdílený digitální prostor pro přípravu individuálních vzdělávacích plánů, apod. 

Využívali jste, pro doplnění znalostí, také naše webináře Učíme nanečisto?

Jak moc je využívali kolegové bohužel nevím, ale já osobně jsem se několika přednášek zúčastnila. Má aprobace je matematika a tím, že jsem měla na starosti deváťáky i s přípravou na přijímací zkoušky, tak pro mě bylo velmi přínosné získat inspiraci od ostatních. Musím říct jednu věc. Spousta firem a organizací během karantény se snažila pomáhat a nabízela svá řešení či nástroje. Přestože to všichni mysleli dobře, tak toho najednou bylo tolik, že si člověk musel hodně vybírat, čeho se bude účastnit.

Velmi děkujeme paní Kulhánkové, že si povídala s námi o cestě jejich školy ke kompletní online výuce. O všech problémech i úspěších, které je potkaly. Každá škola je jedinečná ve svém přístupu k této nelehké situaci. Je však vidět, že aktivity projektu Učíme Online pomáhají a usnadňují přechod do online výuky pro ty, co pomoc potřebují.

Jak si udržet kvalitní výuku i v době distanční

Neustále se měnící nařízení, podmínky, ale i celkové naladění mezi jednotlivci je něčím, co nás, jakožto společnost, ovlivňuje dennodenně. Změny jsou zcela základním artiklem života, přesto se v posledních dnech, týdnech či již vlastně měsících, setkáváme se změnami, které kolikrát i postrádají smysl. Umět se jim přizpůsobit je těžké a obzvláště složité se mohou jevit, pokud pracujete zrovna ve školství. Předání těch správných znalostí, vědomostí a nejen jich, ale hlavně správnou formou a pro klíčovou skupinu jako jsou prvňáčci nebo druháčci, je neskonale důležité. Obzvláště mysleme na podstatu našeho státu, kde se v minulosti drali o udržení, obrušování a zdokonalování zrovna jazyka českého.

Jazyk je nástrojem nás všech, avšak správně umět ten český bývá občas oříšek. Proto Vám tento článek přinese tipy inspirované webinářem pod záštitou Ludmily Kovaříkové, která v nás zanechala podstatná doporučení pro udržení si kvalitní výuky českého jazyka i v době, kdy je nutné vyučovat za monitory.

Starý dobrý diktát

Možná si vzpomenete na své dětství nebo jednu z Vašich češtinářských vyučovacích hodin, kdy jste museli bedlivě naslouchat diktátu jako malé dítě, či v opačném případě jste diktát museli odříkávat tak pomalu a srozumitelně, abyste se u žáků dobrali nějakých výsledků. Češtináři oblíbený a dětmi zatracovaný diktát je ale opravdovým nástrojem, který napomáhá češtinu vypilovat do své dokonalosti. Přestože se může zdát, že je jeho realizace v rámci online výuky skoro nemožná, neklesejte na mysli.

Jak říká Ludmila Kovaříková, někteří učitelé zahájí online diktát, který započne a stejně tak je zakončen – odříkáním vět. Tento způsob bývá bohužel neefektivní. Kromě pravopisu se Ludmila snaží diktát ozvláštnit. Nahrávku diktátu uloží do cloudu, odtud si jej děti mohou stáhnout či jen poslechnout. Na základě toho jsou děti již z klasických, prezenčních hodin, zvyklé psát diktát na lístečky a následně jej uskupit. Kromě nahrávky mají děti k ruce i přepis diktátu, mohou si jej zkontrolovat a nalézt potenciální chyby. Poté diktát vloží do Google formuláře a od paní učitelky dostávají zpětnou vazbu – odůvodnění chyb.

Tímto způsobem dětem přiblížíte nejenom starý známý svět gramatiky, ale také rozvinete schopnost systematického myšlení, které je v dnešní době nepostradatelnou výbavou do pracovního, ale i osobního života.

Myšlenkové mapy jako jasná výhra

Další ze způsobů, jak udržet pozornost a znalosti v hlavě svých žáků, je implementace myšlenkových map. Jejich skvělá flexibilita a možnost využití v rámci jakékoliv problematiky je něčím úžasným a tak praktickým, až by byla škoda tento nástroj pravidelně nevyužívat i při online výuce. Na výběr je hned z několika variant – Coggle, Xmind či BubbleBooks prověřených učiteli. Na internetu však najdete nespočet dalších aplikací, které Vám dovolí tvořit myšlenkové mapy, které si zamanete.

Navíc by byla škoda upustit od myšlenkových map i v rámci prezenční výuky. Naučte děti rozvíjet myšlení a nechte je rozebrat určité téma za pomocí myšlenkové mapy. Dejte jim k ruce fixy, pastelky či jakékoliv jiné barvičky a nechte je rozvíjet své myšlení a fantazii zároveň.

Úkoly do školy

Dostávání a vypracování úkolů vidí většina dětí jako zlo, ztrátu času, svoji Nemesis, zkrátka jakékoliv přirovnání nesoucí v sobě spíše negativní postoj k dané věci. Rády je opisují od svých spolusedících a kamarádů. V rámci online výuky je o to těžší zajistit, aby byly úkoly plněny tak, jak mají, a aby hlavně přinesly onen „proces naučení se“ dané látky. Obyčejný opis moudrost zkrátka nepřinese.

Recyklace úkolů může být dobrým pomocníkem, který se však může časem vymstít. Děti budou vědět, že se některé věty opakují, či jejich kamarád dostal zrovna úkol, se kterým se dotyčný už potkal, a pomůžou si. Ještě lepší je nechat každému žákovi vypracovat zcela individuální zadání s co nejkratším termínem splnění. Nemusíte tvořit 20 vět a nechávat časový limit na drtivých 5 minut, ale kolikrát i těžce postavená věta zabere 5 minut, než rozlousknete její jádro. Důležité je myslet na to, že technologie nás stále spojují a mladé obzvláště. Během několika vteřin si vypracované zadání mohou vyfotit a zaslat celé třídě. V tomto případě a obecně v celkovém nasazení závisí nejvíce na učiteli a jeho snaze vyvarovat se takovýmto karambolům. Proto může být většina učitelů překvapena, že žáci, kteří jim z češtiny propadají, mají najednou v distanční výuce samé jedničky.

Webinář je možné shlédnout tady.

Seesaw je nástroj, který usnadňuje dálkové učení a pomáhá propojovat učitele, žáky i rodiče. Učitelé v Seesaw přímo reagují na odevzdané úkoly svých studentů, komunikují s rodiči a inspirují se v bohaté databance pracovních listů. Žáci kreativně zaznamenávají proces svého učení a rodiče své dítě přímo povzbuzují lajkováním a komentováním odevzdaných úkolů. A jak to celé funguje? 

1. Seesaw jako online portfolio učitelů i žáků

Studenti si v Seesaw portfoliu mohou ukládat svou práci, kterou pak jejich učitelé, rodiče i vrstevníci lajkují a komentují. Autentická zpětná vazba spolužáků motivuje studenty k podávání co nejlepších výkonů, povzbuzuje je k lepším výsledkům a nabádá ke kreativnímu zachycení učebního procesu. 

Spolužáci díky Seesaw i na dálku zůstávají v kontaktu, vidí veškeré odevzdané úkoly a navzájem se inspirují a učí jeden od druhého.

Proces učení mohou žáci zachytit mnoha způsoby. V Seesaw se dají natáčet videa, pořizovat fotografie, lze v něm také kreslit, vytvářet koláže, psát poznámky a různě tyto nástroje kombinovat. Studenti mohou například propojit nástroj kreslení s nahráváním hlasového záznamu a vysvětlit tak své myšlenky přímo. Kreativní nástroje a jejich kombinace umožňují studentům pracovat svobodně, rozvíjet kreativní myšlení a demonstrovat své učení jim nejpřirozenějším způsobem.

Seesaw využívají učitelé také jako online portfolio. Pracovní listy a úkoly, které si učitelé chtějí uchovat, se dají v Seesaw snadno archivovat a učitel tak má na jednom místě uspořádanou veškerou práci,  kterou dosud odvedl. 

V rozsáhlé knihovně pracovních listů mají učitelé možnost procházet nápady na zajímavé a zábavné zpracování právě probírané látky. Své originální pracovní listy mohou v Seesaw učitelé také rovnou vytvářet. 

Online portfolio se dá použít i mimo online výuku – třeba na archivaci třídních vzpomínek, fotek z výletů apod.

2. Seesaw je prostředí pro komunikaci učitele se žákem

Učitelé zadávají žákům úkoly přímo v Seesaw a zároveň zde mohou se svými studenty soukromě komunikovat o jejich odevzdaných pracích a progresu. Učitel má v Seesaw po ruce všechny studentem odevzdané práce a může tak zhodnotit, jak žák učebním procesem postupuje. 

Učitel také může v Seesaw jednotlivé studentovy příspěvky a úkoly konstruktivně komentovat a společně s žákem postupovat na dokončení prací a zvládnutí probírané látky, a to i na dálku. 

Seesaw je ideálním místem, kde spolu může učitel a žák komunikovat ohledně odevzdaných úkolů i vzdělávání samotného. 

3. Seesaw propojuje školu s rodinou

Rodiče mají možnost si v Seesaw kdykoliv během dne prohlížet odevzdané úkoly svých dětí, jednotlivé příspěvky komentovat a lajkovat a tím své děti zároveň i motivovat. Děti vidí zájem rodičů a cítí jejich podporu. 

Žáci přidávají do svého Seesaw portfolia nejen příspěvky, na které jsou hrdí, ale odevzdávají tu také úkoly, které jim zadal učitel. Díky tomu zůstávají rodiče v obraze a mají přehled o tom, jak se dítě učí.

Další rozhovor z naší serie proběhl během letních prázdnin s panem Romanem Kopeckým, ICT koordinátorem a lektorem interaktivního vzdělávání na Základní škole Boženy Němcové v Jaroměři. Období online výuky nebylo lehké pro nikoho. Když ale k tomu všemu nastavíte jeden nástroj, a na konci školního roku se dozvíte, že přes prázdniny musíte nastavit nástroj jiný, tak je to teprve náročnější. Panu Kopeckému určitě pomohlo jeho odborné zaměření, ale i on musel přijít s kreativními řešeními výuky z domova. Zároveň jsme si spolu povídali o spolupráci s kolegy pedagogy, pro které fungoval jako podpora nebo také o tom, jak moc času tráví děti u domácí výuky.

Jak jste se dostal ke spolupráci s Učíme online?

Jsem ICT koordinátorem na ZŠ v Jaroměři a řešil jsem u nás zprovoznění G Suite pro vzdělávání. Měli jsme problém se zavedením tohoto nástroje kvůli historické doméně, kterou bylo potřeba změnit.
Tím, že v ČR oficiálně nefunguje Google podpora pro subjekty, kteří nepatří mezi zákazníky, jsem při hledání podpory narazil na váš projekt Učíme online. Vyplnil jsem formulář a během následujících dvou dnů jsme zahájili spolupráci.

Používal jste G Suite ještě před příchodem on-line výuky v březnu 2020?

Ano, měli jsme ho nachystaný, ale nikdy předtím nebyl důvod ho použít. Jak jsem již zmiňoval, fungovalo na staré doméně, kterou jsme nemohli používat.Dle mého názoru je změna domény pro běžného uživatele poměrně komplikovaná, a ačkoliv jsem strávil mnoho  času při čtení návodů a tutoriálů, daleko jsem nedošel. Zachránila mě až spolupráce s Vámi. Konkrétně s panem Radovanem Jansou. Vše potřebné jsme společně zvládli během několika dnů. 

Zapojil Radovan i vaše kolegy nebo byla podpora pouze z vaší strany?

Konkrétní problémy jsme společně řešili pouze my dva.

Zaučil jste si své kolegy, aby uměli používat tuto platformu?

Abych pravdu řekl, byla to docela úsměvná situace, přestože k tomu ani nedošlo. Ve chvíli, když jsem měl vše připravené, nám firma poskytující informační systém pro naši školu (včetně databáze i administrace žáků) v červnu oznámila, že končí. Nabídli nám možnost přejít na IS jiné firmy, která však spolupracuje pouze s Microsoft 365. Ve finále to dopadlo tak, že Google jsme měli připravený, ale přes prázdniny jsem musel zprovoznit Microsoft. Co je potřeba říct, že mnoho zkušeností s Googlem jsme využili i tady. Nakonec to nebyl zbytečně strávený čas.

Zmínil jste, že v červnu došlo ke změně Vaší podpory. Jak fungovala domácí výuka předtím?

V podstatě jsme to řešili přes náš původní informační systém. Současně jsme využívali několik online nástrojů pro „živou“ výuku. Já jsem konkrétně pracoval v Google Meet, ale někteří moji kolegové používali jiné platformy. Microsoft 365 funguje už pro celou naši školu, včetně online výuky přes Microsoft Teams.

Kolik máte na škole žáků a jak složitá byla koordinace nového způsobu výuky?

V naší škole je přibližně 500 žáků. Právě proto jsem se snažil v průběhu krize podpořit kolegy pravidelnými schůzkami, a to jednou týdně. Probírali jsme na nich, jakým směrem se bude online výuka ubírat. Přibližně jedna třetina vyučujících si vybrala formu živé výuky.
Když se v květnu a červnu část žáků vrátila do školy, tak dokonce čtyři naše kolegyně zvládaly jak výuku přímo v budově školy, tak online.

Jak fungovala tato smíšená výuka?

Nastavili jsme to tak, aby zadávání úkolů probíhalo stejně jako tomu bylo při domácím vyučování. Děti, které byly ve škole vypracovávaly úkoly rovnou s pedagogy ve svých třídách. Aktivní žáci, kteří měli splněný úkol dříve než ostatní, dostali aktivitu navíc.

Co se u vás událo během letních prázdnin a jak jste připraveni na nový školní rok? Případně i na to znovu zavést online výuku?

Léto pro mě bylo ve znamení práce s technickými záležitostmi, jako je převod dat, zavádění systému a tvorba rozvrhu. Učitele jsem do tohoto procesu nezapojoval, protože dokud nebyl systém připravený, postrádalo to smysl. Po nastavení nového školního systému a propojení s Microsoft 365, jsem se rozhodl, že kolegy proškolím v práci s tímto systémem, se správou třídní knihy, apod. Ve druhé polovině září proběhlo školení na Microsoft Teams a obsluhu Office, kvůli přípravě na návrat domácí výuky, která by mohla v říjnu znovu nastat. Budu rád, když pedagogové budou nadále používat tuto podporu i při normální výuce.

V našem dotazníku jste označil za největší problém - odmítavý postoj ze strany vyučujících. Jak se to projevovalo?

Jelikož působím jako lektor interaktivních technologií se zaměřením na výuku cizích jazyků po celé ČR, tak se vždy zajímám, jak to funguje na jiných školách. A téměř všude je to velmi podobné. Najde se pouze část nadšených pedagogů, kteří jsou ochotni zkoušet nové věci. Další je skupina, která se “nechá přemluvit” a následuje někdy větší či menší část učitelů, kteří nové technologie úplně zavrhují. Je mi jasné, že čím víc na změny člověk tlačí, tím hůře. Musím uznat, že v tuto dobu, když byla zavedena online výuka, stoupla digitální gramotnost u žáků i učitelů. 

Jak probíhala Vaše výuka?

Já mám aprobaci na informatiku a například u čtvrťáků jsme se za běžné situace chystali na práci s Ozoboty. V domácí výuce to bylo ztížené.
V domácím prostředí jsme si poradili takto: Žáci mi nakreslili fixami dráhu včetně příkazů pro robota, jak má fungovat. Tuto dráhu mi naskenovali nebo vyfotili a poslali mi ji a já jsem doma zkoušel Ozoboty na tabletu, ve kterém byly připravené jejich dráhy. Potom jsem jim poslal nahrávku, aby mohli vidět, co jejich robot zvládá.

Běžně se stává, že rodiče nemohou odtáhnout děti od tabletů a počítačů. Jak se to projevilo u vás? Nestalo se, že by děti, které teď musejí kvůli škole sedět u počítače, už nechtěly doma u něj trávit více času?

Čas strávený před obrazovkou byl pro nás jedno velké téma. Snažili jsme se na to jít cestou, že méně je více. Podle zpětné vazby dětí a rodičů jsme vydedukovali, že při domácí výuce hlavních předmětů, a ještě při normálním tempu děti stráví dvakrát méně času nad učením než při běžné výuce ve škole.

Jaká byla kvalita přístrojů a jejich počet v rodinách a u pedagogů?

Každý náš učitel má k dispozici notebook. Početně nám to vychází v pořádku, ale co se týče jejich výkonu, už jsou to často zastaralé modely. Díky pomoci od státu brzy budeme schopni nejstarší počítače nahradit novými a výkonnějšími. Co se týče dětí a rodin, naskytly se pouze tři požadavky, které jsme rychle s pomocí kraje a s místním dodavatelem internetového připojení vyřešili. V té době, když jsem Vás oslovil, mě vlastně zajímala pouze konkrétní pomoc s doménami v rámci G Suite. Nedávno, když jsem na vašich stránkách objevil, že zajišťujete i Sbírku počítačů a další aktivity, se mi Váš projekt velice zalíbil a je pro naši školu přínosem.  

Děkujeme moc za Váš čas a přejeme Vám hodně štěstí v novém školním roce!

Také děkuji a kdybychom se náhodou ještě dostali do úzkých, tak se obrátíme na Vás, protože přes Vás to bude jistě nejrychlejší.

Rodiny bez jakéhokoliv počítače, jeden počítač pro více školou povinných sourozenců i absence internetového připojení – to jsou problémy, které už na jaře začal řešit jeden z projektů neziskové organizace Česko.Digital – Učíme online. Povídali jsme si s projektovým manažerem Mirkem Vysušilem a koordinátorkou Sbírky počítačů Hankou Kučerovou o tom, jak k již 1030 darovaným počítačům přidat dalších několik stovek počítačů a dát je k dispozici potřebným rodinám.

Proč vznikla Sbírka počítačů?

Hanka: Na jaře, když se školy zavřely poprvé, se během pár dnů v rámci Česko.Digital vytvořila skupina dobrovolníků a vznikl projekt Učíme online. Nejdříve začali školám pomáhat s technickým zprovozněním online výuky – školy přechod na distanční výuku často zaskočil.  

Rychle jsme ale zjistili, že existuje spousta dětí, které se do online výuky nemohou zapojit vůbec, protože nemají doma počítač. Odhady počtu takových dětí se liší – od několika tisíc až po několik desítek tisíc.

A tak naše dobrovolnice Dana Vaníčková začala organizovat Sbírku počítačů. Ke konci května jsme ve spolupráci s neziskovými organizacemi darovali rodinám 524 počítačů. To nás motivovalo k dalším aktivitám, abychom pomohli ještě více rodinám. 

Kdo jsou dárci – kdo všechno se zapojil? 

Hanka: Spektrum dárců je široké – máme jich už 36, každý z nich má logo uvedené na našich webových stránkách. Firmy pomáhaly, jak jim jejich kapacity stačily. Osloveny byly především firmy, které často vyřazují techniku již po několika letech užívání, a právě rodiny, které v době koronaviru náhle stály nad digitální propastí, mohou tuto techniku velmi dobře využít. 

Mezi největšími dárci s desítkami až stovkami kusů darované techniky jsou ČSOB, Samsung, Medtronic, Datasys, McDermott a mnoho dalších – nerada bych na někoho zapomněla. 

Takhle to zní velice jednoduše, je to tak i ve skutečnosti? Anebo narážíte na problémy?

Mirek: Jedním z problémů, které jsme řešili, byla otázka bezpečnosti. Jde o to, že firmy dbají na bezpečný výmaz, odolný proti obnovení dat, od specializovaných firem. Proto se firmy zdráhají darovat starší výpočetní techniku. Povedlo se nám, právě ve spolupráci se zmíněnou společností Datasys, do sbírky přivést více než 500 počítačů. Ukázalo se ale, že vše stojí a padá na discích. 

Takže kvůli diskům nebylo možné darovat 500 počítačů do rodin?

Mirek: To naštěstí ne. Hledali jsme způsoby, jak zajistit dostatečnou bezpečnost výmazu. Prvním je bezpečný výmaz dat s následným kompletním sedminásobným  přepisem úložiště náhodnými daty specializovaným softwarem. To je ale poměrně pomalé, procedura trvá několik hodin, a tak specializovaná firma zvládne udělat cca 10-20 disků denně, což by celkem při 500 počítačích trvalo přes 2 měsíce. Navíc některé disky tuto intenzivní proceduru nepřežijí, protože jsou na konci životnosti. 

Jenže děti jsou zpátky na online výuce už dnes a nikdo neví, jak dlouhá bude podzimní distanční výuka. 

Proto jsme navrhli druhé řešení – a tím je zakoupení a výměna za nové disky. 

Za cca 400-700 Kč, dle typu notebooku, můžeme získat jeden 120GB SSD disk. Firma Datasys disky v počítačích vymění a my je v řádů několika dnů můžeme distribuovat do potřebných rodin.

To je zhruba 300 tis. Kč, které budou na nákup disků pro všech 500 počítačů potřeba. Víte už, kde je získáte?

Mirek: Učíme online je jedním z projektů neziskové organizace Česko.Digital. Na jaře nás finančním příspěvkem podpořila Nadace České spořitelny. Finanční podpora byla směřována na rozšíření podpůrného týmu pro komunitu dobrovolníků – jak v Česko.Digital, tak v projektu Učíme online. Projekt Učíme online se přijetím těchto finančních prostředků zavázal k dosažení relativně ambiciózních cílů pro podporu škol, učitelů a rodin. Pro lepší představu – v současnosti máme v Česko.Digital už přes 3000 dobrovolníků, v projektu Učíme online jich je přes 500. 

Když se tedy vrátím k Vaší otázce, nemáme žádný vlastní rozpočet, ze kterého bychom disky mohli nakoupit. Nicméně vidíme, že je kolem nás hodně lidí, kteří mohou a chtějí pomoci. Proto jsme vytvořili adresnou sbírku na darujme.cz. Jejím cílem je vysbírat 300 tisíc korun na disky do notebooků a v ideálním případě i vyšší částku - další finanční prostředky potřebujeme na dokoupení chybějícího příslušenství. 

Hanka: Do sbírky nám přicházejí často počítače, které nejsou kompletní – chybí jim například klávesnice, nebo myš či kamera. Protože dětem nemohou jít nekompletní, pořizujeme jim chybějící příslušenství, což s kamerou, klávesnicí, myší a headsetem může být až 1000 Kč na jeden počítač, přestože v rámci partnerství s Nadací IT for People pořizujeme příslušenství od distributora za zvýhodněné ceny.

Dokoupíme tedy vše, co je potřebné. Neziskové organizaci pak dodáme kompletní počítač, plně připravený sloužit studentům k online výuce.

Mirek: Další velkou bariérou k zapojení se do online výuky je nedostatečné nebo zcela chybějící připojení k internetu. Aktuálně díky partnerství se společností Vodafone (na jaře díky O2)  dokážeme připojit děti k internetu na nejbližších 6 měsíců. Tím jsme schopni poskytnout kompletní balíček dětem pro online výuku.

Kdo se do sbírky na pořízení disků do počítačů i chybějícího příslušenství může zapojit a jakým způsobem?

Mirek: Do sbírky se může zapojit kdokoliv – jednotlivec nebo firma. Může darovat libovolný finanční příspěvek, ale už např. 500 Kč může znamenat zprovoznění a uvolnění jednoho počítače do potřebné rodiny. Finanční prostředky na počítačové disky vybíráme prostřednictvím finanční sbírky.

Jak velkou poptávku po počítačích aktuálně evidujete?

Hanka: Poptávka převyšuje nabídku, řádově evidujeme poptávku na stovky počítačů, notebooků a tabletů, a to již od jara. Dnes se přidávají i ti, kteří situaci zřejmě podcenili a nepočítali s druhou vlnou distanční výuky. V současnosti potřeba v terénu jen od našich partnerů, tj. škol a neziskových organizací, vzrostla na cca 650 kusů, což je opravdu hodně. Obracejí se na nás školy i neziskové organizace. Nicméně z výše uvedeného je vidět, že těch 500 počítačů opravdu urgentně potřebujeme. Budeme vděční za každý finanční příspěvek.

Přispět do sbírky můžete nyní i Vy. Stačí si vybrat částku níže a potvrdit ji na portálu Darujme.cz.